/starší rozhovor pro jeden lifestyle s kamarádkou Šárkou Rusnákovou/
ŠR: Na začátku vztahu byl okouzlující, milý a po (10,15,20) letech manželství se z něho stal pesimista, zkrátka bručoun. Je tenhle scénář častý, nebo můžeme vysledovat jisté znaky bručounství už na začátku vztahu?
Ano, ano.
Tedy ano, je to časté a ano, někdy lze tendenci k bručounství vidět už na začátku vztahu.
K tomu častému výskytu:
Kolik znáte mužů, co jsou v manželství rok od roku šťastnější, usměvavější, optimističtější?
Spíš mi to přijde jako taková naše kulturní norma, kdo se po 15 letech vztahu ještě po ránu usmívá, vzbuzuje podezření, že je nevěrný, nebo od rána pije…
K tomu druhému, zda se to dá poznat dřív:
Je-li bručounství součástí charakteru mužského, tak je takový nejméně od konce adolescence, takže se to poznat dá. Ale na to je potřeba umět se na něj dívat s mírným odstupem, jako nezávislý pozorovatel. Což zamilovaná dívka rozhodně není.
Zamilovanost vnímám jako specifickou psychotickou epizodu, která překrucuje realitu k naší libosti.
Takže chlapec. který bručí nad světem jak čmelák nad zvadlým jetelem je vnímán jako atraktivní introvert, skrývající svá tajemství.
Ostatně jen se podívejte na mnohé teenagerovské filmy, plné zádumčivých chlapců/upírů, kteří jsou ve skutečnosti tajemní jako toaletní papír po rozmotání a zábavní zhruba tak stejně.
ŠR: Je to také otázka fyzického věku? Tj. ve dvaceti má muž ještě plno elánu a ve 40,50… už to tolik nezvládá a tak zatrpkne? A tak také souvisí bručounství nějak přímo se zdravotním stavem?
Věk je důležitý faktor. Nebo spíš to, jak jej kdo vnímá.
Muž může mít mnoho elánu klidně v 70. Ale jeho zkušenosti, rozum, ten elán brzdí. Právě to, jak ty vnitřní brzdy tisknou roztočená kola chtění, tak to vydává ten ošklivý bručivý zvuk.
Bručoun se cítí věkem omezen, je to odpovědný chlap. Co se snaží chovat, jak se patří na muže svého věku, rodinné či společenské role. Když jste na louce plné květů, poletují tam čmeláci, vnímáte vůbec jejich bzučení? Ale když vám takový čmelda bezmocně naráží na zavřené okno v pokoji, to pak to bručení naplní celý svět. Ale na rovinu, není lepší mít nabručeného muže doma, než pilného čmeláčka na cizí louce?
Muži dokáží docela dobře zvládat vážná onemocnění či úrazy, ale docela hůř takové nenápadné či pozvolné záležitosti, jako je nachlazení, bolesti zad, žlučníku, žaludku. Bručení je někdy způsob, jak se snaží muž s tímhle vyrovnat.
Je prostě nabručený, což si ženy vysvětlují mylně, že je nabručený na ně.
Kladou pak otázky jak pyrotechnik miny, např.: Je ti něco? Bááác!
U některých mužů, zejména těch, které měli či mají docela pečlivou maminku, je bručení tak trochu náhrada pobrukování miminka, infantilní volání po pozornosti. Na což však mnoho žen docela slyší a vlastně tak potvrzují muži, že bručet je výhodné.
ŠR: Dá se mužovu bručounství předejít?
Divná otázka. Mužovo bručounství je jeho chování, je výsledkem buď jeho volby, vnímání a hodnocení života či jeho charakteru. Co z toho, prosím Vás, může a má měnit jeho žena?
Probůh, dámy, přestaňte už dělat z mužů projekty přestavby.
Předcházet bručounství je tak trochu jeho přivolávání. Nemyslete na to. Myslete na své potřeby, na to, co od muže potřebuje vy, v čem on může být mocný, v čem všem může být váš muž, chlap.
A to po něm, svými diplomatickými hrami, chtějte a umožněte mu, ať se v tom cítí úspěšně.
Má to jednu podmínku, pravdivost. I my muži máme schopnost empatie, dokážeme vycítit, když jsme zbyteční, když jsme pro ženu atraktivní asi jako nákupní vozík.
Pak začínáme bručet. To bručení ale taky může být bublání přetopeného kotle…
ŠR: A když už to nelze, co s tím? Může ho žena nějakým způsobem zase dostat do stavu pozitivnějšího přístupu ke světu? Existuje nějaká šance na změnu nebo je lepší ze vztahu odejít?
Má-li muž bručení jako hru, kterou získává pozornost, tak někdy pomůže dát mu najevo, že tahle hra nezabírá. Nechá toho. Hrozí však, že si najde jinou hru, nebo jinou spoluhráčku.
A zase ten problém, kam a proč má žena svého chlapa dostávat? Proč ta snaha chovat se jako matky a dělat z mužů neschopné syny?
Ne, jinak!
Dávejte nám najevo, pokud možno jasně, jednoznačně, co od nás chcete, co potřebujete.
A nechte mužům právo na to reagovat. Buď to zabere, pokusí se o změnu, nechtějte po nich ale hned 100% úspěchu. I kdyby jednou z deseti pokusů místo zabručení vykouzlili smích, plesejte.
Anebo se ukáže, že muž sice rozumí vaší potřebě, ale není mu dáno být jiný. Prostě je bručoun. Pak zvažte, zda skutečně je to bručounství tak zásadní problém ve vztahu, zda váš muž nemá i jiné hodnoty, o které rozchodem nenávratně přicházíte.
Poslední možností je, že muž na vaše potřeby nereaguje, protože nechce. Být bručounem mu vyhovuje, stejně za to můžete vy nebo všichni ostatní, celý svět. Tak jo, otevřte dveře, ať čmelák vyletí. Nebo z toho úlu vypadněte vy.
ŠR: Dá se říct, jak se obecně chovat, když mám doma bručouna, aby se to soužití dalo zvládnout?
Bručounství dle mého není většinou zabiják vztahu. To jsou ty důvody pro to bručení. Bručení je vlastně jistý signál, který říká: Něco se děje!
Ale pozor, děje se to tomu, kdo bručí, takže opakuji varování, přílišná aktivita ženy někdy způsobí, že se z bručení čmeláka stane bručení bombardéru na Hirošimou.
ŠR: Stávají se také ze žen po čase bručounky?
To mě rozesmálo! Zkuste na chvilku poslouchat chlapy po 20 letém manželství, jak popisují své ženy. No jasně! Bručí i ženy. Není to ale to čmeláčí bručení. Tak trošku jako včeličky. A někdy jako vosy. Ale to je jiné vyprávění.
ŠR: Dá se mužské bručounství přirovnat k tzv. mužskému přechodu, který prý podobně jako ženský, ač ten mužský spíš tedy psychicky, existuje?
To je podobné, jako u faktoru věku. Co je to přechod? Prožívání ztráty významné životní role. Např. plodnosti. No je to průšvih, když má chlap jen tu jednu roli. Obzvláště tuhle. Mít více životních rolí, více rovin, to je dobrá prevence.
