Včera bylo 17. 11.
U nás v tzv. Česku státní svátek, pietní (nebo spíše naopak, groteskní) vzpomínání na Listopad, magický symbol svobody. Trošku to kazil fakt, že krásná slova vzpomínek házeli médiím a lidu i ti, kteří se na zločinném režimu sami podíleli či podílet chtěli.
Krásná slova. Slova o Pravdě, Lásce, Spravedlnosti a Svobodě. A v reálu?
18. 11. je dnem výročí jednoho z nejbrutálnějších důkazů lidské zvrhlosti – výročí tzv. “hromadné sebevraždy” sekty Chrámu lidu reverenda Jima Jonese v roce 1978.
915 obětí, z toho na 300 dětí.
Dnes víme, že bychom o sebevraždě neměli v tomto případě mluvit, protože je prokázané, že většina obětí byla buď k “sebevraždě” jedem donucena, nebo byla přímo zabita.
Samozvaný spasitel předtím stačil nechat postřílet televizní štáb amerického kongresmana Leo Ryana. Kongresman Ryan měl v sobě přes 20 střelných ran…
Brutální není snad ani ten počet mrtvých. Brutální je celý ten příběh.
A víte jak začal?
Kázáním o lidské, sociální a rasové rovnosti.
Kázáním proti soukromému vlastnictví.
Kázáním, ve kterém reverend Jones proplétal slova Ježíše Krista, Lenina i Buddhy (tak trochu mi na mysli vytanul jak papež František, tak dalajláma).
Kázání byla plná empatie a sám reverend Jones zastával názor, že bude pro své věrné prostě tím, jakého ho chtějí mít (vytanul mi na mysli….doplňte si sami).
Och, ta krásná a velká slova o Lásce, Pravdě, Rovnosti…
Výsledkem bylo vytvoření extrémně autoritativní, uzavřené komunity nevolníků, kteří včetně dětí, den co den zažívali fyzické, sexuální a psychické zneužívání. A i přesto až do konce většina z nich nebyla schopna prohlédnout svého vraha.
Je pravidlem, že po překročení jisté psychologické hranice se vedení takových sekt ocitne v situaci, kdy jedinou možností zachovat si své božství, je smrt. Opuštění pozemského života a jít za vysněným rájem. Tedy to je cesta pro věrné ovce.
Sám reverend Jones se zabít nechtěl. Byl zastřelen, do zad, zřejmě při útěku.
A tak to prostě s lidmi chodí, jak s ovcemi.
Nepochopí včas, že úlohou pastýře je dovést stádo na jatka…
Já to nikdy moc nechápal. To těšení se na jaro. Už jako děcku mi vrtalo hlavou, proč se tolik lidí nemůže dočkat toho období bláta a vrtkavého počasí. Když jsem Číst víc
Tím končí můj rozhovor v Bulletinu o duševním zdraví dítěte, který se mnou vedla Vladimíra Ludková (místostarostka MČ Praha 8 a nově zvolená senátorka, organizátorka skvělé konference @Čím je krmíme, Číst víc
Provokativní článek odhaluje, proč by rodiče neměli dětem přenechávat svět. Místo toho je důležité vést je k zodpovědnosti a připravovat na životní výzvy. Objevte nový pohled na rodičovství, který vás Číst víc
Jsem příslušníkem minority.Minority, která na diskriminaci tvrdě naráží každý den. A to doslova.Chcete důkaz? Na té fotce je tyč. Tramvajové držadlo. Kde je? Ve výšce mého čela.Když píšu, že na Číst víc
