Tři smrtelné viry: HYBRIS, STUPIDIS A INFANTILIS

Jsem psycholog. Nejsem epidemiolog ani biolog.
Ale i tak se potýkám ve své práci s jistými nákazami, z nichž některé mají epidemiologickou povahu.
A Covid 19 to rozhodně není…

Naše společnost je ohrožována (snad od počátků lidských věků) “viry”, které dnes mají příhodné období, neboť být jimi nakažen nese jisté výhody i společenskou reputaci.

Tyto viry jsou:

1) Hybris (někdy Hubris) – vzpupná, arogantní mocenská pýcha, kterou vidíte od dětí školkou povinných až třeba po dospělce, parkující na ploše bílých čar, které jsou snad viditelné až z kosmu.
Specifickou formou hybris byla nadutost bolševických papalášů, která dnes prožívá nejen u nás mocnou renesanci.
A tahle papalášská pýcha je silně komorbidní s arogantní stupiditou…

2) Stupidis, tedy stupidita, která není jen tou obyčejnou lidskou blbostí, ale blbostí zvolenou, přesvědčenou, blbostí vychytralou, nadřazenou a mesiášskou (často jde ruku v ruce s hybris).
Zatímco jednoduchý blbec škodí zejména sám sobě, tak stupid škodí jak sobě, tak ostatním, a to často ještě s přesvědčením, že činí dobro, že je v právu (ach, ta lidská práva!), že má nárok.
(Moc pěkně o hybris i stupiditě píše MUDr. František Koukolík.)

3) Infantilis, tedy nedospělost, či spíše odmítání dospělosti.
Infantilis je virem aktivujícím nezralé, bezhraniční, nezodpovědné narcistně motivované jednání.
Infantil by si rád užíval všecho, co pudy či žlázy požadují, nechce ale platit, nechce příspívat, nechce nést odpovědnost.
Nezdravě baží po pozornosti a v průseru pak brečí a vydíráním požaduje ochranu.
Od “rodiče”. Od těch druhých. Od rodičů skutečných či náhradních, od partnerů nebo od odborníků nebo od politiků, od státu.

Svět ale nepatří dětem! Natož hysterickým, rozmazleným či deprivovaným.
Svět nepatří ani blbcům. Natož blbcům z přesvědčení!
Svět nepatří do ruk pyšným nadutcům. Natož psychopatickým.