Úvod: Hluk v sociální bublině
Nedávno jsem na svém blogu publikoval esej o třech společenských virech, které vnímám jako zásadní ohrožení duševního klimatu v naší zemi: o zpupnosti (hybris), hlouposti (stupidis) a nedospělosti (infantilis). Jako ilustrační materiál jsem zvolil fotografii zachycující incident předsedy Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinky na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici z června 2026.
Reakce na sociálních sítích na sebe nenechala dlouho čekat. Vedle věcné diskuse se okamžitě objevil silný proud kritiky obviňující mě z porušení profesní etiky, konkrétně z tzv. „diagnostiky na dálku“ a zneužití autority psychologa k politickému boji.
Tato reakce je symptomatická. Ukazuje na hluboké nepochopení toho, kde končí hranice klinické psychologie a kde začíná legitimní společenská role intelektuála s psychologickým vzděláním. Tento text proto nepíši jako obhajobu svého předchozího článku – za jeho obsahem i formou si plně stojím.
Píši jej jako metodologické, etické a legislativní vyjasnění role psychologa ve veřejném prostoru v kontextu chování politických elit.
Asinus, bōs, hyæna, serpens, rattī, blatta, scilicet et omnes bestiæ ac colluvies inhonesta dominari cupiunt.
Hi uerē rēgnāre valent, sī modō inueniantur satis simplicēs stultī et timidæ ovēs.
Volové, oslové, hyeny, hadi, krysy, švábi, jakož i jiná hovada a nectná verbež, i ti mají tužbu po vládnutí. A vládnouti skutečně mohou, najde-li se dost prostoduchých bláznů či ustrašených ovcí.
1. Epistemologický rozdíl: Diagnóza osobnosti versus analýza chování na vybrané scéně
Nejčastějším argumentem mých kritiků bylo poukazování na neetičnost hodnocení duševního stavu člověka, kterého jsem osobně nevyšetřil v klinickém kontextu (tzv. Goldwaterovo pravidlo, přijaté APA v roce 1973). Zde však dochází k fatálnímu metodologickému omylu. Můj text nikoho nediagnostikoval. Nepřiřadil panu Macinkovi ani jeho kolegům žádnou klinickou kategorii podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) či DSM-5.
Mezi klinickou diagnózou a analýzou veřejného chování leží zásadní rozdíl:
- Klinická diagnóza zkoumá skrytou vnitřní strukturu osobnosti a intrapsychické konflikty přístupné pouze v bezpečném terapeutickém rámci.
- Behaviorální analýza veřejné performance zkoumá objektivně zdokumentované chování na veřejné scéně (v terminologii Ervinga Goffmana na „přední scéně“ / front stage).
V případě strážnického incidentu si političtí aktéři tuto scénu vybrali sami. Vstoupili na jeviště apolitického folklorního festivalu a dobrovolně na sebe přijali roli veřejných performerů. Jakmile politik vystoupí na pódium před tisícihlavý dav (a další tisíce jej sledují či budou sledovat “sociálně”, což musí vědět), dává divákům plné a legitimní právo na jeho výkon reagovat – ať už potleskem, nebo pískotem. Reakce publika nebyla zpolitizováním festivalu ze strany diváků, ale přirozeným důsledkem špatného výkonu herců, kteří nepochopili charakter scény.
Pokud psycholog analyzuje takto komplexní, zdokumentovaný a samotnými aktéry veřejně interpretovaný řetězec chování, neprovádí spekulativní diagnózu na dálku. Provádí standardní behaviorální analýzu sociálního jednání na základě empirických dat. Chování politiků na veřejnosti je veřejným faktem, nikoli lékařským tajemstvím.
2. Autentické projevy jako empirická data pro analýzu patologie
Abychom nezůstali u obecných tvrzení, analyzujme konkrétní, zdokumentovaná vyjádření zúčastněných aktérů během strážnického incidentu a po něm. Tato data jasně dokládají přítomnost rysů hybris, stupidis a infantilis:
- Oto Klempíř (ministr kultury): Na pískot publika reagoval přímo na scéně slovy: „Vidím, že jste si na mě udělali názor z médií… Stejně razantně budeme v podpoře strážnického festivalu pokračovat i my z ministerstva kultury.“ (Srov. ČT24, 2026). Následně na sociální síti X dehonestoval publikum tvrzením, že reagovalo pod vlivem „alkoholu a vedra“, a dodal: „Co je vám platné obklopit se krásnými kroji, hudbou a tancem, když jste sami v zajetí buranství, sprostoty a zášti.“ (Srov. Reflex, 2026).
- Petr Macinka (předseda strany, ministr zahraničí): Přiznal, že páteční incident svého kolegy vzal jako „výzvu“ a o sobotní vystoupení sám aktivně požádal ředitele festivalu (Srov. Blesk.cz, 2026), čímž vědomě eskaloval konflikt. Přímo z pódia křičel na pískající dav: „Děláte z tohoto festivalu politický. Zbláznili jste se!“ (Srov. Seznam Zprávy, 2026). Později na Facebooku označil kritiky za lidi „s dušemi kyselými“ a současnou společnost popsal jako „nakaženou morem obdivu k falešným modlám“.
- Boris Šťastný (ministr sportu) a hrozba finanční likvidace: Na sociálních sítích po incidentu navrhl zrušení státních dotací pro festival (příspěvek později smazal). Sám ministr kultury Klempíř na otázku novinářů ohledně budoucího financování festivalu reagoval skrytou výhrůžkou: „Jak se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ (Srov. Blesk.cz, 2026).
Tato vyjádření nesou všechny znaky zpupnosti (např. přesvědčení, že státní peníze jsou osobním majetkem politiků, kterým mohou trestat neposlušné občany), brutality (útok na kulturní dědictví) a infantility (neschopnost unést zpětnou vazbu diváků).
3. Profesně-etický rámec: Co skutečně říká kodex ČMPS
Kritici často operují etickými pravidly, aniž by je reálně četli. Podívejme se proto třeba na Etický kodex psychologické profese ČMPS (2017), jíž tedy nejsem členem, ale tento kodex se snažím plně respektovat.
Bod III.2 f) uvádí, že psycholog se nevyjadřuje o osobě, kterou neměl možnost pozorovat. Podmínka pozorování však byla v případě strážnického incidentu bohatě naplněna skrze detailní multimediální záznamy, přímá vyjádření a následný self-report samotných aktérů.
Mnohem důležitější je však bod I.3:
„Psycholog se aktivně angažuje v ochraně a podpoře hodnot a zásad zastávaných tímto kodexem při výkonu své profese i ve svém občanském životě v kontextu lidských práv a psychosociálního zdraví, přičemž si je vědom politických a mocenských souvislostí této angažovanosti.“
Kodex tedy přímo definuje občanskou a společenskou angažovanost jako součást profesní integrity. Pokud se veřejný prostor stává toxickým, má psycholog etickou povinnost na toto nebezpečí poukázat.
4. Empirická data: Politika jako reálný psychopatogen
Názor, že komentování politiky nepatří do kompetence psychologa, ignoruje vědecký konsenzus. Politické prostředí má přímý, měřitelný dopad na duševní zdraví populace.
Výzkumy prestižní Americké psychologické asociace (APA) v rámci dlouhodobého projektu Stress in America 2024 prokazují, že politické klima a chování veřejných činitelů patří mezi primární zdroje chronického stresu obyvatelstva. Budoucnost národa a politický diskurs označilo za významný zdroj úzkosti a stresu plných 69% respondentů (APA, 2024).
Politická úzkost (political anxiety) funguje jako specifický typ chronického stresoru. Zvláště nebezpečným faktorem je zde mocenská asymetrie. Pokud politik z pozice moci dehonestuje občany (označuje je za „burany“ či „opilce“) nebo jim skrytě vyhrožuje odebráním státní podpory pro jejich lokální identitu a kulturu („koho chleba jíš…“), zasahuje tím do nejhlubších vrstev lidské potřeby bezpečí a jistoty.
Takovýto styl komunikace ze strany elit prokazatelně vyvolává:
- Pocity anomie a bezmoci: Občan ztrácí pocit, že žije v předvídatelném, právním a spravedlivém státě.
- Eskalaci interpersonální agresivity: Chování lídrů slouží jako negativní behaviorální vzor (teorie sociálního učení Alberta Bandury).
- Hlubokou polarizaci a erozi sociální koheze: Rozdělení společnosti na „my a oni“ a patologizace nesouhlasu.
Jestliže jednání politických lídrů prokazatelně vyvolává tyto patogenní stavy, pak je varování před nimi ze strany psychologa legitimní prevencí v oblasti veřejného zdraví.
5. Filosofický rozměr a právní rámec věcné kritiky
Filosofický základ pro tuto angažovanost lze nalézt v rozlišení Maxe Webera mezi etikou smýšlení (Gesinnungsethik) a etikou odpovědnosti (Verantwortungsethik). Zatímco etika smýšlení by u psychologa znamenala rigidní lpění na puristické izolaci v ambulanci, etika odpovědnosti ho nutí nahlédnout reálné důsledky svého mlčení v situaci, kdy společnost mentálně hrubne. Hannah Arendt ve svých analýzách politické odpovědnosti rovněž varovala, že největší společenské katastrofy začínají tichým souhlasem s normalizací arogance a nezralosti ve veřejném prostoru.
Z legislativního hlediska je situace v České republice zcela jasná a opírá se o Listinu základních práv a svobod a judikaturu Ústavního soudu. Podle článku 17 Listiny je svoboda projevu zaručena každému. Titul před jménem ani příslušnost k profesní komoře nikoho tohoto práva nezbavuje.
Pokud jde o kritiku politiků, Ústavní soud ČR dlouhodobě drží konstantní linii:
„Věcí veřejnou jsou i morální a charakterové vlastnosti osob, které v politickém životě vystupují, a proto i tyto vlastnosti mohou být předmětem veřejné kritiky. Politici a veřejně činné osoby musí snést podstatně vyšší míru kritiky, karikatury a ostrých hodnotových soudů než běžní občané.“ (Srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03).
Moje kritika chování pánů Klempíře, Macinky a Šťastného (pokud bych je tedy jmenovitě a adresně kritizoval, což jsem v plném rozsahu nečinil, tedy až doteď) splňovala všechny definiční znaky oprávněné věcné kritiky: opírala se o reálný pravdivostní základ (veřejný incident), hodnotila jejich politickou performance a nepoužila gratuitní (bezdůvodné) urážky osobního charakteru.
Závěr: Hroší kůže a otevřené oči
Profese psychologa s sebou nese velké privilegium – nahlížet do hlubin lidské duše a rozumět mechanismům, které řídí naše chování. Toto privilegium je však vykoupeno závazkem. Nemůžeme se tvářit, že se nás dění za okny našich pracoven netýká.
Pokud si politici sami vyberou scénu, vylezou na pódium a následně reagují na pískot publika zpupným vyhrožováním, dehonestací občanů a infantilním trucováním, je mou povinností na to poukázat. Ne proto, abych někoho urážel, ale abychom jako společnost neztratili imunitu vůči těmto mentálním patogenům.
Moji kritici se mohou dál skrývat za formální poučky a hlídat si svou zdánlivou sterilní neutralitu. Já raději zůstanu hrochem: s tlustou kůží vůči internetovým bouřím, ale s otevřenýma očima vůči tomu, co se s naším společným světem děje. A bláta, které na mne kdekdo hází, toho se, já, Hroch, fakt nebojím.
Však víte, jak to kdysi řekl Charles Bukowski: “Svět patří těm, co se neposerou!”. Ale taky řekl: “Peklo je to, z čeho si ho uděláte.”
No a pak řekl tohle, a toho se držte:
“Pak si prosím dávejte pozor na své vůdce, protože ve svých řadách jich máte spoustu takových, kteří by se raději stali prezidenty General Motors, než aby vypálili benzínku firmy Shell tadyhle za rohem. Jelikož však nemůžou mít to první, vezmou zavděk tím druhým. Jsou to prastaré lidské krysy, jež nás drží tam, kde jsme.”
Odborné a mediální zdroje
- AMERICAN PSYCHOLOGICAL ASSOCIATION. Stress in America 2024: A Nation in Transition. Washington, D.C.: American Psychological Association, 2024. Dostupné také z: https://www.apa.org/news/press/releases/stress-america
- ARENDT, Hannah. Odpovědnost a posuzování. Přeložil J. Vybíral. Praha: OIKOYMENH, 2013. ISBN 978-80-7298-485-5.
- ČESKOMORAVSKÁ PSYCHOLOGICKÁ SPOLEČNOST. Etický kodex psychologické profese. Praha: ČMPS, 2017. Dostupné také z: https://cmps.ecn.cz/eticky-kodex/
- GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Přeložil M. Nakonečný. Praha: Portál, 2018. ISBN 978-80-262-1376-5.
- WEBER, Max. Metodologie, sociologie a politika. Přeložil J. Šubrt. Praha: OIKOYMENH, 1998. ISBN 80-86005-48-8.
- ČESKO. Ústavní soud. Nález ze dne 11. listopadu 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03. In: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu. Dostupné také z: https://nalus.usoud.cz
- ČT24. Publikum festivalu ve Strážnici vypískalo po Klempířovi i Macinku. ČT24, 27. 6. 2026. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/publikum-festivalu-ve-straznici-vypiskalo-po-klempirovi-i-macinku-375028
- SEZNAM ZPRÁVY. Starosta Strážnice: Macinka se choval nabubřele, lidé na něj nebyli zvědaví. Seznam Zprávy, 29. 6. 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-starosta-straznice-macinka-se-choval-nabubrele-lide-na-nej-nebyli-zvedavi-309592
- SEZNAM ZPRÁVY. Macinka se omluvil za výstup ve Strážnici. Festival to poškodilo, uvedl. Seznam Zprávy, 29. 6. 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-macinka-se-omluvil-za-vystup-ve-straznici-festival-to-poskodilo-uvedl-309625
- REFLEX. Klempíře a Macinku na festivalu ve Strážnici vypískali. Jejich vystoupení vadí i kolegům z vlády. Reflex, 28. 6. 2026. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/136714/klempire-a-macinku-na-festivalu-ve-straznici-vypiskalo-jejich-vystoupeni-vadi-i-kolegum-z-vlady.html
- BLESK.CZ. Starosta Strážnice o zákulisí: Macinka se tam vnutil násilně! Blesk.cz, 29. 6. 2026. Dostupné z: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/842766/starosta-straznice-o-zakulisi-macinka-se-tam-vnutil-nasilne.html