Filmové okénko: Perfect Days / Dokonalé dny.
Wim Wenders už zas točí anděly.
Aspoň tedy jednoho.
Co čistí záchodky v Tokiu. Pan Hirayama.
Je anděl, který mlčky přijal všechnu skutečnou radost života, přes ještě skutečnější bolest.
Koji Yakusho je jedna z ikon současného japonského herectví, hvězda bez potřeby oslňovat. Taky to jeho jméno Yakusho není příjmení, ale přezdívka. “Obecný úředník”. Malý člověk zdánlivě bez ambicí, beze smyslu.
V tom je ta “japonská finta”. Mít své srdce, duši, já, kdesi někde za osmi branami. Za osmi, devátá je už branou do pekla.
A tam pan Hirayama není.
A já, díky Bohu i tomuto filmu, ještě taky ne.
Vemte si ten film, jak chcete. Jako milovníci Wendersových filmů, třeba Nebe nad Berlínem nebo Města andělů nebo Million Dollar Hotel. Nebo jen fascinovaně zírejte na tokijské veřejné záchody! Já zíral a pak cestou po Olomouci pláču…
Nebo vychutnávejte rockovou klasiku z kazeťáků.
Nebo přes bolestné stažení krku, když vykoukne ta radost/bolest Hirayami. A snad i Vaše.
Vemte si ten film, jak chcete. Jen ho nechte být, jaký je. Jak staletý strom s listím v nebi.
Vemte si z něj svůj jeden výhonek. A dobře se o něj starejte. S láskou.
O sebe se tak starejte.
Bez ohledu na veřejné hajzly…
Díky a respekt Aerofilms!