“Sredni Vaštar se dal na pochod,
měl rudé myšlenky a běloskvoucí zuby.
Nepřátelé prosili o smilování,
ale on jim nesl smrt.
Nádherný Sredni Vaštar.”
Včera vlčí máky krvavě smáčely svět a krom milionů padlých připomenuly jeden vyhaslý život.
Zhasnutý život a hlavně dílo talentovaného doktora Johna McCrae, autora té smutně slavné básně “Na flanderských polích”.
“To you from failing hands we throw
The torch; be yours to hold it high.
If ye break faith with us who die
We shall not sleep,though poppies grow
In Flanders fields.”
“Vy buďte ti, kdo v boj se dají,když z rukou našich upadají pochodně; zas zdvihněte je výš;
zradíte-li, pak neuhlídá kříž náš klid,ač máky rozkvétajína polích flanderských.” (Překlad Petr Jab Vinš)
Válka neničí jen těla lidí. Proměňuje a vraždí i jejich ducha.
Já bych dnes rád vzpomněl jeden předčasně ztichlý hlas.
Když jsem ve svých asi tak 13 letech objevil povídky od jakéhosi Sakiho, byl jsem jimi zasažen a proměněn. Daly mi poznat radost krutých šprýmů a nadchly mne pro celoživotní léčbu neklidem.
(Kruté šprýmy a Léčba neklidem jsou asi dvě nejznámější české edice Sakiho povídek).
Ze všech těch jeho neskonale britsky cynických miniatur má v mé mysli jedna z nich výsostný post.
Sredni Vaštar.
Ne, nebyl jsem sirotek u kruté pěstounky na anglickém venkově.
Jen jsem byl na prahu dospívání v té zasrané normalizaci, v tom puchu strachu, ponižování a omezování, v té beznaději…
Ach, jak já vzýval Sredniho Vaštara!
Snad víc než knížete Vlada a Muad-dípa, další hrdiny mých nácti let.
Takže kdo ještě neznal Sakiho, vlastním jménem Hectora Hughe Munroa, může se s jeho perlami seznámit zde:https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/45/15/96/krute_sprymy.pdf
A kdo ho zná a miluje, jak já, tak si to též s láskou a krutým úsměvem na rtech přečte znovu…
No a jako bonus sdílím lyrickou animovanou verzi Sredniho Vaštara.
