Jsem příslušníkem minority.
Minority, která na diskriminaci tvrdě naráží každý den. A to doslova.
Chcete důkaz?
Na té fotce je tyč. Tramvajové držadlo. Kde je? Ve výšce mého čela.
Když píšu, že na diskriminaci tvrdě narážím, fakt to píšu doslova. Temeno mé hlavy, jeho jizvy a podlitiny, jsou mi svědky.
Jsem příslušníkem minority.
Jsem jeden z kraje Gaussovy křivky. Je nás snad něco kolem 3%. Nás, co nejsme „průměrní“.
Vyčníváme, je nás víc vidět, nemůžeme se jen tak schovat v davu.
A když prší, kapky na mou hlavu dopadnou dřív, než na hlavy jiné.
A ti druzí si otevřou deštníky. Každý déšť se tak stává hrozbou. Hrozbou pro mé oči, protože ti běžní lidé s otevřenými deštníky málo dbají, že kdesi nad nimi je kdosi, koho rameny deštníků píchají do tváří.
Jsem příslušníkem minority.
Jsem ten, kdo bývá neobsloužen. V obchodech s oděvy a obuví. Přitom je nás okolo 3%, není nás „nula“. Mezi stem párů bot by mohly být aspoň 3 páry velikosti 47. Mezi stovkou košilí naskládaných v obchodě by mohla být občas nějaká s prodlouženým rukávem. Nějaká pěkná! Ne, co vypadá jako přešitý padák!
Jsem příslušníkem minority.
A co dělám? Trpím to.
Jsem naštvanej, smutnej, ale trpím to.
Nepožaduji za masivní podpory médií, aby byla madla v tramvajích o 20cm výš!
Nepořádám průvody v kostýmech, aby byla uzákoněna povinnost mít v krámě u každého typu bot aspoň 5x velikost 47!
Neudávám a nešpiním svou obec, své politiky, svůj stát, svou zemi, svou kulturu u zahraničních instancí, za to, že nemám ve všemožné legislativě zakotveny svá práva, odpovídající parametrům mé menšiny. Nevynucují si okupační stávkou futra u úřadů vyšší aspoň o 10cm, neničím majetek nábytkářských firem kvůli diskriminačním rozměrům jejich postelí.
Jsem příslušníkem minority.
Protože jsem jaký jsem. Nejsem průměrný.
A mám se tak rád.
A proto kvůli své odlišnosti nediskriminuji ostatní.
Vždyť oni za to nemůžou. Krom mých rodičů.
Tak proč je nenávidět.
Jsem příslušníkem minority.
A co?
