„Och, it’s elementary!“, řekl by možná Sherlock. Na otázku, proč děti milují své rodiče. Ale kdo ví. O dětství Sherlocka Holmese se toho moc neví, jeho sociopatie a silný vztah k bratrovi Mycroftovi naznačují spíš dětství problematické. A možná proto je Sherlock sice geniální, ale nikdy nedospělý muž se šokující kombinací logiky a intuice, která nás často zaskočí u dětí. Zaskočí nás, protože to trefí!
Proč děti milují své rodiče?
Protože cítí, že je maminka milovaná.
A že je i tatínek milovaný.
Maminka milovaná tatínkem, tatínek milovaný maminkou.
To dá rozum i cit, že když takhle se navzájem milující lidé počnou z té lásky dítě, je též milované.
A ono to cítí, vidí, slyší. A proto je miluje!
Víte, nemáme žádné povinnosti rodiče milovat. V desateru takové přikázání není, natož v Občanském zákoníku. V desateru je „Cti otce i matku…“.
To milování je něco navíc. Jde to nad starozákonní kontext příkazů a trestů.
Lásku nelze nakázat. Ta se rodí. A k rození je stále potřeba dvou. Dvou lidí s láskou.
Láska se rodí.
Ne však stejně, jak samo dítě.
Ne z jednoho aktu. Ne z jednoho zamilování, z té přechodné psychotické epizody.
Láska zdá se být spíš proudem, oživujícím vlněním, inteligentní energií, která potřebuje mít stále aktivní zdroj.
Zdroje, neb ta energie vzniká z napětí, láskyplného rozechvění dvou provázaných protipólů. Milované maminky a milovaného tatínka.
Oslabí-li se tyhle zdroje, oslabí se ten oživující lásky proud. A vždy se oslabí dítě.
Bude pak lapat po zdrojích síly, ber kde ber. A ony jsou kolem nás i jiné zdroje síly, než láska.
Jsou silné a návykové. Mocné!
Jenže ne lidské…
České Vánoce jsou kouzelné právě proto, že jsou spjaty s Ježíškem. S capartem v jesličkách, v srdci s láskou pro všechny.
Milující a milované dítě.
A tak i my myslíme hlavně na své děti, své Ježíšky.
Chceme jim svou lásku tak trochu magicky vtělit do těch vánočních dárků.
Ony to mají jinak.
Děti se neuchylují k riskantní magii.
Proč taky.
Mají lásku. Zázrak Boží. Zázrak lidský.
Ať je maminka milovaná!
Ať je tatínek milovaný!
Mysleme na to! Milujme se, mámy a tátové!
Díky, Bertíku, že nás tak s mámou vidíš!
(to byla kdysi ve školce taková jedna anketa…)
