Hacking amygdaly #4 | Obrana vs. resilience

Pár slov o obraně

Umět se bránit je bezpochyb důležité. Ostatně, aktuální geopolitická situace to potvrzuje. Z jakého důvodu tedy apeluji na to, abychom uměli hacknout amygdalu a nebránili se (nadbytečně)?
Nabídnu několik postřehů k obranné strategii, které mi přinesla má praxe:

  • Svět je plný dobytých pevností. Historie lidstva je bohatší na příběhy o dobytých říších, než na příběhy o těch nedobytých. Zatím každá říše padla. Každá obrana má své limity a bránit se je bezpochyb energeticky náročné. A ten, kdo se brání, je většinou ve svých zdrojích omezen. A tak redukuje jejich spotřebu.
  • Člověk, který má aktivovanou obranu, odněkud na ni musí brát zdroje. Nezbytně nutně jej to omezuje v komplexním prožívání svého života.
  • Funkční obrana musí být mocnější než útok! To je základní poučka na každém kurzu sebeobrany.  Lehce se pak může stát, že se z toho, kdo se bránil násilí, stane násilník.
  • Obrana směřuje zpět, k rigiditě. V situaci ohrožení má náš obranný systém tendenci reagovat velmi rychle, stresovou odezvu řídí primárně podkorová, vývojově starší (animálnější) mozkové struktury.
    Obrana v první řadě využívá to, co zná, co umí. A taky míra strachu je dána tím, co si pamatujeme (tady se projevuje to propojení amygdaly s asociačními centry). Zdá se mi být zdravější spíše podporovat klienty, zejména rodiny s dětmi, aby se otevřeli budoucnosti, než aby se zafixovali na recyklaci minulosti.
  • Obrana je temný Uroboros – kouše sama sebe do ocasu. Aneb efekt Čechovovy pušky:

“Pokud v první kapitole zmíníte pušku zavěšenou na stěně, v druhé nebo třetí kapitole musí být z této pušky vystřeleno. A nebude-li střílet, nesmí tam ani viset.”

Pokud se cítíme být ohroženi a za cenu velkých nákladů vyzbrojíme svou armádu samurajů, budou bažit po boji.
Obranné systémy nám jen těžko sami od sebe řeknou: “Už je mír, není třeba války!”.
Z nešťastných období lidského válčení víme, že člověk se na válku docela rychle adaptuje. Jenže čím víc se na ni adaptuje, tím hůř se pak adaptuje na mír. Mír je pro něj ohrožení.
V poradenské praxi je to běžná situace: Rodinná situace eskalovala po několika dnech, kdy se vlastně nic nestalo. Po celou tu dobu toho klidu však klienti čekali, kdy “to” přijde. A přišlo!

  • Obrana je vždy PROTI. Obrana vylučuje partnerství, sdílení. Obrana ničí lásku…

To jsem komentoval už v úvodní části. Pokud má jeden z manželů pocit ohrožení ze strany druhého manžela, jen těžko může k tomu druhému cítit souběžně partnerství, jen těžko se mu otevře, jen těžko od něj přijme pomoc a podporu. Podobně je to mezi rodiči a dětmi.

Pokud se rodič primárně nastaví na režim obrany svých dětí, obrany PROTI někomu či něčemu, ohniskem pozornosti pro něj pak nejsou ty jeho děti, ale ti nepřátelé. Děti jdou stranou… Což je další typická situace v rodinných poradnách při řešení porozvodových situací.

Výše uvedené zkušenosti s obrannými postoji poradenských klientů mne vedou ke snaze motivovat je z proměně obranného nastavení na nastavení k resilienci.

Pár slov o resilienci

Resilienci vnímám šířeji, než jen jako prostou odolnost vůči stresu a zátěži. Resilience čerpá svou kompetenci pro zvládání náročných situací nikoliv z obrany proti nim, ale z jejich přijetí.
Vlastně je to jednoduché:

Zvládat mohu jen to, co přijmu, co akceptuji, co uznám, že existuje, co respektuji.

Když se před něčím úspěšně bráním, tak to držím od sebe. Umím to odehnat, ale protože to nepřijmu za součást svého bytí, nemohu to zvládat. I toho důvodu mají obranné strategie repetitivní povahu. Pokud něco odeženu, často se to vrátí.

Pokud to zvládnu, nějakým způsobem to přijmu do svého života, do své zkušenosti, pak se tomu nemusím bránit, naopak, mohu tuto zkušenost využívat pro zvládání dalších náročných situací. V tom vidím obdivuhodný potenciál rodinné či rodové resilience předci prožili. Prožili a zvládli, protože kdyby to nezvládli, rod by již vyhynul.

Co si ještě na resilienci ctím a co klientům nabízím?

  • Nejde PROTI, jde PRO. To je takový leitmotiv mé eseje, už jsem se k tomu dost vypsal výš v textu. Doplnil bych to ještě tím, co jsem si odnesl z psychosomatického přístupu: Vždy by měly převažovat aktivity nikoliv proti tomu, co je patologické, ale ty, co jsou pro to, co je zdravé.
  • Netrčí v minulosti, čerpá z ní! A to včetně bolestí a traumat.

Častou součástí obranných strategií jsou dva protichůdné scénáře:
Zafixování se na prožitou nepříjemnou situaci, často se zaujetím pozice oběti, a naopak snaha o vytěsnění, potlačení nepříjemných strategií.
U traumat je pak tzv. zamrznutí běžným symptomem. Resilience umožňuje využít bolavé zkušenosti z minulosti pro efektivnější zvládání nových situací. Neklade důraz na “To je strašné, co se ti stalo!”, ale na “Přežil/zvládl jsi všechno, co se ti stalo!”.
ento přístup pomáhá motivovat klienty, aby změnili svou snahu, aby nebylo to, co si nepřejí, k tomu, aby bylo to, co si přejí.
(Má to spojitost s klasickou psychosomatickou otázkou: “K čemu ti bude, když budeš zdravý?”, která je často klíčová, protože se klienti za roky trápení specializují na boj proti svým patologiím, nemají pak sílu investovat do vize zdravého života. Podobné je to u porozvodových válek o děti.)

  • Podporuje sdílení, kooperaci. V praxi vztahového poradce je to obehraná deska: Žena je utahaná z dětí na mateřské dovolené, muž v práce, protože je musí živit a platit hypotéku. Doma se pohádají, kdo je na tom hůř. Mají pocit, že únava druhého je útokem na jejich vlastní únavu. Resilientní přístup jim umožňuje prožít to, že jsou v tom průšvihu spolu, ne proti sobě. Motivuje je to k tomu, co s tím mohou spolu udělat. Třeba si společně zanadávat, což je rozhodně lepší, než když nadávají jeden druhému.
  • Umožňuje a využívá transcendenci. Bez vize, touhy, přání, které přesahuje aktuální “tady a teď” situaci, resilience dost dobře nefunguje. Resilientní strategie tedy aktivně pracují s “Kéž!”, s pozitivní vizí, s anticipací příběhu se šťastným koncem, který si člověk přeje, na který se těší. Dětem rozhodně víc prospěje, když rodiče budou mít aktivní strategie, jejichž cílem je šťastná, úspěšná budoucnost/dospělost těch dětí, než když bude jejich primární strategií důsledná obrana proti všem rizikům.
    Při při práci s rodiči se často setkávám s tím, jak jsou problémy svých dětí zaskočeni, že se jim nedaří ta vize budoucího zdravého života dětí představit. O to větší pak prožívají úlevu, když se jim ta vize otevře. To je jeden z triku hackingu amygdaly, věnovat čas a energii fantazii o lepších zítřcích, např. pomocí imaginativních technik.
  • Nepopírá, respektuje! Tady bych zmínil techniku tří respektů:

1. Mít respekt k sobě, jaký jsem, jak mi je a jak a co právě potřebuji. A tento respekt k sobě má být v jednání a komunikaci zjevný. (Např. technika neutrálního komentáře o svých ne neutrálních pocitech)

2. Mít respekt k druhému (k partnerovi v té náročné situaci), uznat, že je, jaký je, že mu nějak je (a nemusím to analyzovat), a že taky určitě něco potřebuje. A tento respekt k tomu druhém je také třeba v komunikaci a jednání explicitně vyjádřit. (Ne však s diagnostickou arogancí, např. “Jsi naštvaný!”, ale přes komentář vlastní úvahy “Myslím si, že můžeš být naštvaný.”)

3. Mít respekt ke kontextu, k jedinečnosti a smysluplnosti aktuální situace, včetně respektu k rolím, které tento kontext po nás vyžaduje. (Ve své lektorské práci s pedagogy se potkávám s tím, že si učitelé často stěžují na nepříjemné jednání rodičů při jednání. Mapováním a trasováním té situace dojdeme k tomu, že rodič byl k jednání ve škole vyzván v drtivé většině případů na základě nějakého problému, jedná se tedy o řešení nepříjemnosti. Škola tak svým jednáním vytvořila kontext “nepříjemné situace”, jak jinak by se tedy rodič měl chovat? Pokud si iniciátor té situace dá práci s přerámcováním kontextu, je šance, že rodič zaujme kooperativní, ne obranný způsob.)

——

Seriál:
1. díl https://petrhroch.cz/hacking-amygdaly-1-prolog
2. díl https://petrhroch.cz/hacking-amygdaly-2-hacking-amygdala
3. díl https://petrhroch.cz/hacking-amygdaly-3-jak-se-amygdala-nastavuje
4. díl https://petrhroch.cz/hacking-amygdaly-4-obrana-vs-resilience
5. díl https://petrhroch.cz/hacking-amygdaly-5-hacking-amygdaly-v-kostce
Článek vydán ve sborníku mezinárodní konference Križovatky XII. Bratislava 2023 (Vydáno 2024)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *