Čekáte komedii? Dostanete po čuni.
Jako je tam prča. Občas sa chechcete, až panděro škytá.
Ale komedie? Groteska! To snad. A vlastně smutná.
Kde to chce fakt na silu nacpat do nějaké té škatule, tož režisér Ondřej Hudeček nabídl syrové “southern”, kde nelítaj kulky, ale spíš p.če a k.rvy.
Kde nenajdete šlechetného šerifa, ale řádnýho šmejda a tlupu slováckých rednecků (který hrajó Pražáci, tož tady v tem je to občas komédie).
Kde nenajdete šlechetného hrdinu, ale covidovýho Jánošíka, kterej je vlastně spíš smutné Pierot.
Co v tomhle filmu najdete? Nás. Naše lidi, snad i sebe.
A to, co se nám dělo za covidu.
Co nám kdo dělal za covidu (a režisér má můj obrovský respekt za ty autentický záběry na politiky, který nám beze studu a bez omluvy ničili kčefty, vztahy a obyčejný životy).
Příběh o tom, jak se mění nebo osvědčují charaktery v situací, která má rysy totality.
Je moc prima, že se něčemu z toho už můžeme zasmát, bez hadry na tlamě.
Ještě víc je prima, že tenhle filmu dokazuje, že už dozrál čas poctivou na reflexi těch časů.
A v tomhle filmu se povedla!
