Bylo to dost zvláštní. Na úplném konci. Ten masivní a dlouhý aplaus a přitom jakoby v nás bylo mrazivé ticho. Ticho, svírající, vyčítavé a teskné, takové, jaké mnou prolézalo, když jsem v dospívání v koncích normality utíkal do ruin sudetských vesnic a toulal se mezi propadlými hroby spustlých hřbitovů. Ohromující ticho, ticho beznaděje. Doba příběhu […]
„Sredni Vaštar se dal na pochod,měl rudé myšlenky a běloskvoucí zuby.Nepřátelé prosili o smilování,ale on jim nesl smrt.Nádherný Sredni Vaštar.“ Včera vlčí máky krvavě smáčely svět a krom milionů padlých připomenuly jeden vyhaslý život. Zhasnutý život a hlavně dílo talentovaného doktora Johna McCrae. Válka neničí jen těla lidí. Proměňuje a vraždí i jejich ducha. Já […]
/přepis komentáře pro Hanácký večerník ze dne 5. 3. 2021/ Já to nikdy moc nechápal. To těšení se na jaro. Už jako děcku mi vrtalo hlavou, proč se tolik lidí nemůže dočkat toho období bláta a vrtkavého počasí. Když jsem z děcka povyrostl do psychologa, což není tedy až tak velký posun, začalo mě to […]
5. 5. 1945 se podíval náš děda na babičku, která jen sykla „Přemku!“, pohladil našeho tehdy pětiletýho tátu a čtyřletýho strejdu a odešel do do práce, vlastně jako jindy. Děda byl plicní lékař. Nedávno se vrátil z nuceného nasazení v Říši, kde přežil bombardování Hamburku.Mohl zůstat doma. Už toho zažil dost. „Potřebují mě!“, víc neřekl. […]
VZPOMÍNKA PRVNÍ: JAK MI TO DOŠLO Došlo mi to přesně před 40 lety.Že tu něco nehraje.Že tu něco smrdí.Že tu něco hnije. Byl 1. Máj a mně se na něj poprvé moc nechtělo. Bylo mi skoro 10, vypadal jsem na 12 a mávátko mi přišlo už nevhodný.A rozhodně jsem nechtěl jít s třídou jako pionýr. […]
Hrůzy, kterés neviděl,strach, kterýs necítil,a řev, kterýs nevydal,viděl bys v jejich očích. Ta krev, kterous neprolil,z ran, kterés nedostal,teče dnes z máků vlčích.
Mladý důstojník římské jízdy se v mrazivém večeru kvapem vrací do svého ležení v Amiens. Už se těší na ohněm vyhřátou důstojnickou ubikaci, o kterou se mu stará věrný otrok. Bránu do města má sotva pár metrů před sebou, když se mu pod koně vrhne bídná postava jakéhosi žebráka. Martin jen podloubne ostruhama koně do […]
„Svině!“ „Svině jedny…“, zopakuje zasyčením, plným zloby jak hadí zuby jedem, Dr. Kameníček a odloží čerstvé noviny. Pln vzteku přihmouří oči a scénu z Magdeburku si živě představuje. Představuje si ty duhové paprsky spektrálního odrazu světel ohně v milionech plošek z tisíců střepů na magdeburské dlažbě. Plameny, nenasytné jak jazyky draka, které se vyplazují z […]
Čtu si tak v pompézních pozvánkách plných patosu, kdo kde vystoupí, koho kdo kam pozval.A přitom vnímám jako mnohem významnější informaci o tom, kdo nikde nevystoupí, nebo o tom, koho kdo někam nepozval…Ač u Toho ti nepozvaní a nevystupující rozhodně byli. Jak si dobře pamatuji. Čtu si tak v hrdinsky laděných článcích s rozhovory s […]
Oslavuji ten prožitek vzájemného sdílení, otevřenosti, strachu i naděje, který jsem, díky Bohu, zcela autenticky zažíval v těch časech a ještě měsíce po té. Byli jsme si tak blízko a v tom rozlehlém, odcizeném vesmíru života v normalizaci se objevily červí díry, které ohnuly ten zatuchlý časoprostor, od srdci k srdci to najednou nebylo stovky […]
Sv. Martin je často prezentován jako symbol milosrdenství. Však to znáte: Zželelo se mu polonahého žebráka v mrazu a mečem svým rozsekl svůj plášť na půl a jednu polovinu mu dal… Od malička mi vrtalo hlavou, jestli to ale náhodou nebyla spíš blbost. Napadlo mne totiž, že půlka pláště je docela naprd jak žebrákovi, tak […]
Okénko o vrtění psem.Nebo spíš o tom, jak se strčí ruka psovi zadkem až ke krku a mocným trhnutím je pes obrácen naruby…Prostě o převracečích… „Slovani nejsou nic jiného než ekonomičtí migranti, kteří zabrali zem původnímu obyvatelstvu…„Oháníte se evropskými hodnotami, přitom je křesťanství z Asie…“„Uctíváte Cyrila s Metodějem, přitom to byli imigranti, co původnímu obyvatelstvu […]
