Strach!
Strach je pro mne dne jeden z důvodů, proč nebudu odsuzovat Českou televizi jako takovou, jako celek.
Strach? Proč jako strach? Ale ne! Ne strach, ale Strach, Jirka.
Protože když ČT dokáže dát prostor pro takovou invenci, neotřelost a přitom vysoce profesionální filmařinu, kterou dává Jiří Strach do „svého“, už třetího, Labyrintu, tak je prostě dobře, že je.
Jo, určitě někdo řekne, že právě takový typ produkce nemá co vytvářet veřejnoprávní televize. Zvlášť takovu produkci, která by se bez problému zaplatila a rozhodně neztratila na HBO, Netflixu atd. Jenže! Jenže tu třeba máme BBC. Jako jakýsi znovuzrozený etalon Quality TV. Máme tu kultovní étos skandinávských veřejnoprávních televizí a jejich mrazivých seriálů.
A my máme Stracha.
V té mizérii, do které se opět propadá (můj subj. dojem) až na vzácné výjimky česká filmová a TV tvorba (s mohutným přispěním pražské filmové Alma Mater), je Jiří Strach (a tým, který s ním dokáže sdílet jeho ne zrovna, v týhle divný postmoderně, konvenční a normální pohledy na svět a z nich vyplývající příběhy) jedním z etalonů filmařské poctivosti, ctí řemeslo i diváka, nedělá laciného idiota ani ze sebe ani z nás.
Ať koukám na jeho pohádky nebo na jeho příběhy o běsech, cítím, že se mnou hraje poctivou hru.
A ke všemu, ať již to dělá s vtipem, mile a hravě, nebo to dělá pomocí hyperboly děsu, cítím, jak na mne pomrkává. Že je v tom sdělení cosi víc, než jen zábava.
A ty hádanky mne baví…
Takže v tomhle případě ČT zasluhuje dík.
Strach zaslouží respekt.
Ostatně jako každej strach…
Odkaz na stránky seriálu: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11670413463-labyrint-iii/dily/
