“Spadlo ti to, vládo, asi vítr!”,
zvesela bych pronesl nad zatuhlým webem scitani.cz, kdybych ještě měl energii na humor.
Po 12 měsících covidové grotesky už ale není na vtip jaksi nálada. Ani energie. Já osobně jsem jaksi “na drc”. Stačí jen malinko podráždit. A už to bouchá. Já mám totiž, nejspíš na rozdíl od vlády, za ten poslední rok docela nasčítáno!
Vláda si nás, tedy lid, usmyslela spočítat. Jindy bych asi řekl prima, takové sčítání je snad i dobrá věc. Kdyby nás ta samá vláda ten poslední rok spíše neodečítala. Sčítání, to je přeci o znaménku plus. A kde sakra nějaké to plus vidím?
Já vím, ono to sčítání lidu by se asi fakt mělo dělat tak nějak pravidelně, co deset let nejmíň, a asi nijak přímo nesouvisí s covidovou hysterií. Ale pro pointu příběhu nebývá jeho logika až tak důležitá, důležitější je kontext.
V situaci, kdy prožíváme téměř roční déjà vu zakázaných Velikonoc, kdy jsme na běžném životě krácení jak zlomky v hodině matematiky, kdy jsou celá odvětví hospodářství (zejména služby) zakleknutá vládními mínusy, tak nás chtějí sčítat?
A neopomenou u toho zdůraznit, že je to povinnost a hrozit sankcemi?
Nemáš roušku, bác tě, jdeš mimo okres, bác tě, nesečteš se, bác tě. On by se i člověk sečetl (stejně jako by se i nechal očkovat), kdyby to fungovalo!
Ne, to nespadl žádnej softvér, žádnej servr. To spadl stát!
Takže chcete sčítání? Tož ja! Já vám to sčítám. Vlastně už mám sečteno. Chcete sčítat lid? No lid taky umí sčítat. A připravte se, že umí i odečítat.
Ne, v těchto dnech se sčítá jen pro statistiky. To pravé sčítání, to podtržené, ten účet, přijde na podzim.
U voleb.
Tedy měl by by přijít.
Jen si říkám, kterej šílenec by chtěl vlastně ty volby vyhrát. Kdo chce zdědit ten nasčítaný vztek lidu i státní dluh? Asi jen ten, kdo to má dobře spočítaný.
A takovýho bych se i bál…Protože přijde někdo, kdo zas bude říkat, že bude líp. Že to bude dělat líp. Ale to už máme dnes. A měli jsme přeci už dávno.
“My chotěli lučše, i polučilis kak vsjegdá.”
Tož, chtějí-li sčítat, sčítejme! A sečtené předložme.
Jak účet v hospodě, v dávných dobách, když ještě byly otevřené.
A když nám budou před volbama zprava zleva říkat jak malejm dětem, že jedno jabko a jedno jabko jsou dvě jabka, chtějme sakra vidět ty jabka! Ne příklady na tabuli.
Nejsme malý děti. Nejen, že umíme počítat. My vám to umíme i spočítat!
/poněkud přinasr*ná glosa pro Hanácký Večerník 31.3.2021/
