Šachy se teď začaly častěji objevovat na sociálních sítích, z velké části v kontextu smutných „rasistických“ vtipů či spíše povzdechů…
„Šachy budou zakázány, protože jsou rasistické, bílí začínají…“, nebo „Hráč s bílými figurkami za vyhození černého kontumačně prohrál…“ (to už ale není vtip, leč realita, zdá se).
Viděl jsem i kreslené vtipy šachovnice, kde proti sobě hrají černí a černí (což taky docela odpovídá realitě, když se jim podaří dostat ze hry bílé, viz US statistiky mapující „rasu“ obětí a pachatelů násilných trestných činů, velmi zajímavý článek zde nebo zde zajímavá komparace, nebo si jen zavzpomínejme na Rwandu nebo koukněme dnes na mnohé africké země po vyhnání bílých farmářů atd.).
Je to ale jinak!
Šachová figurka je totiž co?
Je to skulptura!
Socha!
Malá, ale přesto socha!
A sochy se dnes shazují, nicht wahr?
Hrát šachy, i když třeba přebarvené, vyžaduje totiž alespoň trochu je znát. Znát pravidla.
Znát vůbec něco.
A hlavně respektovat existenci. Realitu figur a hlavně šachovnice.
Tedy rámce a kontextu.
Chtít tohle po běsnících BLM aktivistech nebo po pokrokových tálibech, sic studujících honosné univerzity, je asi přespříliš.
Takže šachy, šachy se příště budou hrát asi jakou bowling. V lepším případě. V horším jako ruské kuželky.
Se šibenicí…
Ono totiž svrhnout šachovou figurku je docela lehké…
JE ČAS UKÁZAT, ŽE NEJSME FIGURKY!
