„Máte špatně nasazenou roušku!“
„Haló, tu roušku!“
„Vy taky, nasaďte si to pořádně!“
…a k tomu si dvakrát přesedla a při pohledu na mého syna (předpisově dušenýho v roušce) mumlala „…stejně to roznášej děcka“.
A pak si vzpomněla, že má vystoupit, vyskočila svižně na zcela ledovou plochu refíže, pokus o Salchov nevyšel a tak se zamotala pod tramvaj.
Tramvajačka vylítla z kabiny jak ninja z úkrytu, já za ní, a paní jsme vytáhli zpod podvozku „trojky“ a postavili na ostrůvek.
Ten její vyděšený, křičíčí pohled nějakou dobu nezapomenu.
Ani to, na co se s tím děsem dívala……na obličej řidičky tramvaje.
Ta totiž, ve snaze paní pomoci, vyběhla z tramvaje a pomáhala té nebohé ženě na nohy…
…BEZ ROUŠKY!!!
