Bylo mi -náct v husákovských osmdesátkách, znal jsem prd…
A tohle byla jedna z prvních metalových originálek, snad možná první, kterou kdysi přines brácha Pavel Hypo Hroch domů, k výrazné nevoli našeho táty, milovníka klasiky.
Od prvního poslechu jsem si jejich riffy, to jejich „krumpáčování“, jak jsme s bráchou pojmenovali typickou melodiku doprovodných kytar, zamiloval. Dostal mě ten kontrast jednoduchého rytmu, prolnutého zpěvnými sekvencemi, se sofistikovanými kompozicemi sól.
Bylo mi -náct v husákovských osmdesátkách, znal jsem prd…
Takže objevení Iron Maiden bylo pro mne zjevení. Až později jsem si uvědomil jejich návaznost třeba na Black Sabbath (právě ty riffy) a pomohli mi jít spíše vstříc hardrockové historii, než směrem k těm modernějším metalovým trendům, popmetalu na jedné straně a blicího metalu na straně druhé.
Bylo mi -náct v husákovských osmdesátkách, znal jsem prd…
Natož anglicky. Takže jsem roky ani nevěděl, že tahle píseň „To Tame a Land“, co tu nostalgicky sdílím, je věnována knize, která je jednou z mých osudových.
Duna Franka Herberta!
Ta mě ovlivnila ještě mnohem víc, než rocková hudba.
(Pikantní je, že pan Herbert moc nadšen nebyl, o čemž svědčí věta jeho agenta zaslaná Iron Maiden v rámci požadavku na přejmenování sklady: „Pan Herbert nemá rád rockové kapely. Obzvláště hardrockové kapely. A speciálně kapely jako Iron Maiden!“
Nu a už vůbec jsem netušil, že další skladba „Sun and Steel“ je věnována samuraji Miyamotovi Musashim!
Další milník mého života!
Bylo mi -náct v husákovských osmdesátkách, znal jsem prd…
A za to, že jsem je přežil nezlomen a neznetvořen do rudýho šmejda, za to vděčím taky týhle muzice.
A samozřejmě bráchovi Pavel Hypo Hroch, což už tu opakuju. A opakovat budu, protože to tak prostě je!
A sakramentsky se těším na novou verzi filmové Duny, kterou právě točí Denis Villeneuve, takže tu bude, doufám, fenomenální!
