/Psáno v říjnu 2019, upraveno 28. 12. 2022, viz pod článkem/
Ti, co chodí na demošky, zejména ti, co tam chodí místo škol, ti televizi dle mého moc nesledují. A když už, tak spíše jen jako zdroj zábavy, která vypíná mozek. Nesledují ji jako zdroj informací. Jen pokud mají virální potenciál a šíří se po sítích.
Tohle se týká zejména Generace Z, tedy čerstvě dospělých, či brzo dospělých.
Jenže ti nejenže nechodí do školy (když jsou demošky), oni nechodí k volbám!
O trochu starší Generace Y, tedy mileniálové, jsou na to docela podobně. Výzkumy ukazují, že jsou docela inertní vůči klasické televizní reklamě a TV zprávy mají spíš za fake (často oprávněně). A k volbám? Taky moc nechodí, až na fandy Jacka Sparrowa (a to se taky od původního data vydání článku kapku proměnilo).
Ale Generace X, tzv. Husákovy děti, ta je odkojena Studiem Kamarád, Magionem a ti starší i Pionýrskou vlaštovkou. Ta generace seděla přilepená k TV, když začlo i u nás MTV, Disney, Beverly Hills 90210. Ta čučela v TV na Válku v Zálivu i na 11. září.
Tahle generace má telku v krvi. A velká část z nich je nasraná a že prej za Husáka bylo líp. A někteří z nich už k volbám chodí, z té nasranosti! Volí PROTI!
No a generace Baby Boomers, dnešní senioři, těch, kterých nějak přibývá, kteří se perou s dětmi nejen o plácek před domem, ale hlavně o pozornost a peníze ze státního pytle, ti televizi věří. Většina. A hodně.
I když sledovanost některých TV (např. Barrandov) nebo pořadů (Máte slovo) může varovně naznačovat jisté psychické poruchy či subepidemii snížení kognitivních funkcí, jsou hlavní cílovkou TV médií.
Protože chodí k volbám, nebo jim tu urnu přinesou až do televizní místnosti domova seniorů.
Proto je ovládnutí televizních imperií několika málo jedinci velmi, velmi rizikové. Pro podstatu demokracie v dnešní mediální době.
Média jsou dnes bojištěm jak války světové (Čína, USA a Putin), tak zejména války občanské.
Rozvodněné žumpy hnusu a nenávisti podemílají břehy znesvářených stran a televizní vysílání, schopné komplexního emočního zásahu a blokování kritické racionality, má silné zbraně.
Proto, ač jsem silně kritický, neřvu „Zrušte Českou televizi!“
Potřebujeme ji.
Aby pomáhala ke smíru.
Což se jí moc nedaří.
Aby byla vyvážená a nestranná.
Což se jí moc nedaří.
Aby nepatřila hrstce elit, ale celé veřejnosti.
Což se jí moc nedaří.Ale kdo je bez chyb?
Komu se vše daří?
A dokázal někdo něco udělat skutečně pro všechny? Pro všechny stejně? Aniž by je přitom zdecimoval?
Česká televize i Český rozhlas rozhlas má v naší demokracii své místo, zaslouží si naši podporu i respekt.
A zaslouží si taky kontrolu!
Otevřeme veřejnoprávním médiím svá srdce i náruč.
Ale každá náruč končí dvěma pěstmi. Je dobré to někdy připomenout.
ČT prostě nesmí být na prodej!
A ještě víc, nesmí se sama prodávat jak stará obšustka na rohu Perlovky.
Protože si televizi pouštíme domů, a nevím jak vy, já si do bytu děvky nezvu.
Takže stojím za Českou televizí a chci, aby i ona stála za mnou, za námi.
Aby stála zejména za tou zdravě normální majoritou. Po které chce ty poplatky…
Jinak nám ta oligarchická média udělají z demokracie totalitu mediokracie.
(Edit 28. 12. 2022: Původní impulzivní reakce na mediální titulky „Kellner kupuje Novu“. Koupil ji. Pan Kellner už tu sice není, ale včera pan Lukačovič koupil Novinky i Právo. Média patří hrstce miliárdářů, viz: https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/majitele-medii-v-cesku-noviny-weby-televize-kdo-vlastni/r~67160c86faff11e9ac60ac1f6b220ee8/ )
