Čtu si tak v pompézních pozvánkách plných patosu, kdo kde vystoupí, koho kdo kam pozval.
A přitom vnímám jako mnohem významnější informaci o tom, kdo nikde nevystoupí, nebo o tom, koho kdo někam nepozval…
Ač u Toho ti nepozvaní a nevystupující rozhodně byli. Jak si dobře pamatuji.
Čtu si tak v hrdinsky laděných článcích s rozhovory s tzv. osobnostmi Listopadu o tom, jak nám tu těch pár výjimečných hereček a „těch pravých“ disidentů přineslo Svobodu.
A přitom vnímám jako mnohem významější informaci o tom, s kým dnes rozhovor nedělali, o kom dnes nepíší.
Ač u Toho ti, o nichž se nepíše a s nimiž se nehovoří, rozhodně byli. Jak si dobře pamatuji.
Já u toho taky tak trochu byl. Jako tisíce dalších.
Tož se zase mocně retušuje, osoby z příběhů mizí a jiné se přebarvují.
Aby to byl ten Pravý Listopad. Jejich Listopad.
Možná nemám nejlepší paměť, ale u nás v Olomouci fakt nehýbal děním na obsazených kolejích a napjatých setkáních na náměstí žádnej Kocáb, Žantovský, Vašáryová nebo Schwarzenberg, jak by se snad ze jmen z pozvánek na oslavy zdálo.
Václav Havel byl figura bezpochyby významná, leč u nás v Olomouci spíše mytologická.
Nenechme si nikým ukrást ty nejlidštější, nejopravdovější a nejsilnější chvíle, které jsme v ty dny prožívali.
Je to Náš Listopad, každého, kdo tím žil.
Věřím však, že většina z nás tím nežila proto, aby v tom Listopadu zamrzla.
Naopak, mrzli jsme na náměstích i nevytopených halách či kolejích proto, abychom mohli svobodně žít.
Ne abychom vytvořili další dílek českého puzzle tzv. významných dnů, kdy nám rok co rok profesionální vykladači/vykradači historie za svitu pietních svíček povídají o tom, jak to prý bylo a hlavně, jak by to mělo být!
Jací bychom měli být.
Jak máme myslet, co si máme myslet.
Nejsme malé děti!
/foto v záhlaví L. Sodoma, zdroj: https://www.muo.cz/listopad-1989-v-olomouci–2658/#/