Kolik je asi v Česku lidí, kteří budou s noblesou Ladislava Špačka, srdcem matky Terezy a za minimální mzdu utírat pokálené, dementní starce a stařeny, které jejich děti odložily do starobince, protože si musí užít života?
Věru nečekaná slova od krajského lídra strany, která má ve svém názvu slovo „sociální“.
Přitom drtivá odpovědnost padá hlavně na její vrub. Sociální služby má v gesci ČSSD hodně dlouho a na současné podobě fungování sociálních služeb má svůj nesmazatelný podpis.
Je pak groteskní, že si její lídři vzájemně vyčítají nerespekt k tomuto odvětví, které má být vlajkovou lodí jejich politiky.
To, že jsou pracovníci sociálních služeb, od pečovatelek po odborně vysoce kvalifikované pracovníky, jako jsou psychologové, etopedi či právníci, výrazně podhodnoceni, je dlouhodobá nešťastná realita.
Ale to není důvodem pro omluvu ze neetické chování. Je tolik volných míst na trhu práce, že nikdo nemusí pracovat tam, kde nechce.
Nebo si fakt myslíte, že někdo, kdo nadává nemohoucím starým lidem do hajzlů se změní, když mu přidáte pár stovek k výplatě?
Na základě této logiky by museli dobrovolníci, kteří zdarma pomáhají v sociálních službách, ty staříky snad rovnou vraždit.
Ano, náš stát nemá zdravou sociální politiku.
Mají však jeho občané zdravější etiku?
Praktická poznámka: A co takhle supervizní podpora, už jste o tom slyšeli?
Kvalitní, pravidelná a systematická supervize dokáže „podržet“ lidi v pomáhajících profesích, dokáže udržet lidství jejich práce i v těžkých a neférových podmínkách.
Ostatně, obraťte se na jednoho z nejpovolanějších, na Jirku Tošnera.
