Jojo, budete se smát. Je tam plno skvělých fórů.
Fóry z holokaustu ale můžou dělat jen Židé.
Fóry z druhý světový můžou dělat jen ti, co jí trpěli.
To jsou taková přikázání, která sice hlídají jistou pietu, etiku i memento té hrozné doby. Jenže zase pak mají často za výsledek mravoučnou nudu, nebo cosi, co pochopí jen ti, co pochopili už dávno, a zcela to mine ty, kteří mají pochopit dnes.
Taika Waititi zpočátku používal jiné příjmení. Cohen. Po mamince. A protože židovství jest přes maminku, tak je režisér jednoho z nedivnějších a přitom nejsilnějších snímků poslední doby vlastně pan Kohn. Takže si tak trochu může dělat ze Židů prdel. Může o nich povídat strašné historky, může jimi strašit děti. Protože děti jsou v době Králička Jojo samy strašidla. Jsou noční můry svých rodičů, které udávaly. Jsou noční můrou vojáků na druhé straně, protože není nic horšího, než střílet do dětí.
Jojo, budete se smát. Ostatně, hlavní trailer vám nic jiného neslibuje. Je jak plakáty z té doby. Slibuje skvělou zábavu, skvělý časy. Přijde bolest a utrpení. Přijdou na řadu nezavázaný tkaničky.
A bude to bolet. Protože když vám vteřinu poté, co se řechtáte z plna břicha, do toho břicha někdo střelí, je to strašný.
Jojo, budete se smát. I po tkaničkách. Ostatně, ve filmu jsou samé komické, pardon, spíš groteskní postavy. Pan Waititi si byl jasně vědom, že každá sranda s Adolfem bude srovnávána s Chaplinovým Diktátorem. Takže to vzal poctivě. Přiznává tu inspiraci. Hlavně tou groteskou. Smích a slzy. To byl Chaplinův styl a je to i tady. Zabaleno do formy, kterou zvládnou diváci youtube. Hudba Beatles do šiků hajlujících pravic taky sedí. Fanatismus má různé formy, mechanismy stejné.
Jojo, budete se smát. I mile usmívat. Protože uvídíte jednu z nekrásnějších a nejlepších maminek ve filmovém vesmíru. Scarlett! Je tu opravdu skvělá. „Rosie“ umí kopnou do koulí jak bejk, vypít flašu šnapsu a hlavně umí být mámou. Mámou všem svým dětem. I těm, co tu už nejsou.
Za scénu „Táta“ zasluhuje nejen Oskara. Zasluhuje respekt.
Jojo, budete se smát. Protože je tam Kapitán K. Sam Rockwell stvořil Skopčáka tak sympatickýho, že fakt ty Rusáky v závěru nebudete mít rádi. Já je rád nemám.
V triu s trhlým pomocníkem (miniscéna s německými ovčáky je Boží) a fanatickou Frau jsou na samostatný film.
Jojo, budete se smát. Jak se smějeme klukovským filmům a seriálům. Bylo nás pět a tak. Tady jsou jen dva. Jojo a jeho tlustý kámoš. To vždy funguje. Tlustý kamarád s dobrým srdcem. A s bazukou. A s uniformou.
Jojo, budete se smát. Taika Waititi hraje Hitlera skvěle, tzn. zcela idiotsky. Hitler je zrůda, protože jen zrůda může čerpat sílu z jednorožců (jak víme už z prvního dílu Harryho Pottera). Která je okouzlující svou přímočarostí, jednoduchostí a vlastně i upřímností. Proto mu věří děti. Proto mu věří nejen děti.
A to, že je totální stupid, vlastně dlouho vypadá jako docela cool charisma.
V tom je Waititiho poselství. Hitlerů může být tolik, kolik je zamindrákovaných lidí…
Jojo, budete se smát. Než vám dojde, že to tak skutečně mohlo být. A může být zas.
Točilo se to v Žatci. To krásné náměstíčko. Pokryté rudými vlajkami se svastikou.
Víte, ale v letech 1938 až 1945 to v tom Žatci vypadalo přesně jako v tom filmu.
Možná ten Králíček Jojo, kterého si vymyslela nevozélandská spisovatelka Christine Leunens, možná v tom Žatci žil. Možná žilo tisíce Králíčků Jojo. Za Hitlera, za Gottwalda… A dnes v Palestině za Assada…
Jen se na ten Žatec koukněte:
Hlavně se ale jděte podívat na ten film. Než posbírá ty ceny a bude to pro snoby…
