A: „Podívejte! 16 leté dítě s Aspergerovým syndromem dokázalo změnit postoje milionů! Halelůja!“
B: „No já vidím 16 leté dítě s Aspergerovým syndomem!“
A: „Fuj! Jak si dovolujete poukazovat na její věk a postižení, fašisto!“
Jistá slečna je svými rodiči (oba zkušení herci, otec je zkušený režisér mnoha show, maminka operní (pop)star) představena veřejnosti s mnoha intimními detaily, včetně informací o chronických a docela závažných psychických, resp. psychiatrických problémech.
Je představena se všemi atributy „zázračného“ dítěte mesiášského typu:
- Od malička prý byla jiná, než ostatní. Samozřejmě, mnohem citlivější.
- Prožila si hrozné utrpení. Díky němu si ale uvědomila (byla osvícena) smysl svého života (záchranu klimatu). A její stav se zázračně zlepšil.
- Má speciální/zázračné schopnosti (dle vyjádření maminky vidí/cítí uhlíkovou stopu na nebi, dle svého vyjádření mluví, jen když sděluje něco důležitého).
- Pro svůj boj/smysl se dokáže sebeobětovat.
- Má charisma, kterému podléhají blízcí (rodiče se dušují, že oni jsou to, kdo se dceři přizpůsobují) a zcela spontánně o tisíce, statisíce, miliony dalších. A to včetně vládců tohoto světského světa, kteří se jí klaní.
(Výše uvedené výroky lze na několik kliknutí dohledat a dokladovat z veřejně dostupných zdrojů, hodně z toho obsahuje kniha Scény ze srdce, kterou již rodiče oné zázračné dívky stihli vydat. Mnohé doloží již jen stránka na české Wikipedii s odkazy na původní zahraniční zdroje. https://cs.wikipedia.org/wiki/Greta_Thunbergov%C3%A1 )
Tato dívka „obětovala“ své vzdělání (ale dle rodičů školu až tak nepotřebuje, protože má fotografickou paměť) a putuje od jedné velevýznamné akce ke druhé, kde…
…kde vlastně neříká až tak nic nového, v podstatě jen opakuje informace, pocházející od klimatických alarmistů, jen to dělá…
…ehm, jaksi specifickým způsobem. Nebo vlastně ne.
Dělá to způsobem, který se asi od 16 leté dívky s jistými psychickými specifiky očekávat dá.
A je to i jedním z hlavních kamenů jejího úspěchu. Úspěchu na poli píár, protože o jiném úspěchu jsem zatím neslyšel.
Slečna dostala řadu cen a ocenění. Když si najdete jejich seznam, uvidíte sami, že jsou to též ocenění za píár.
Ocenění za vliv, za to, jak působí. Cena Zlatá kamera je dokonale signifikantní.
Sama dotyčná veřejně prohlašuje, že jejím cílem je změnit mínění lidí (píár), ovlivnění jejich chování (píár), že je třeba změnit pravidla a začít používat výraznější prostředky, které veřejnost a hlavně politici nebudou moci ignorovat (píár).
A teď to přijde:
Když ale někdo, kdo není fascinován tímto novým kultem a její guru,
poukáže na ty samé atributy, kterými se ten kult vyznačuje,
dostane po rypáku a je rád, že ho neupálí.
Poslední anekdotická story „Gréta a plachetnice“ je toho nechtěně groteskním příkladem.
Jako další velký píárový kousek je zvolena okázale skromná, nízkouhlíkatá cesta slečny přes oceán. V brzku se ukáží docela velké píárové trhliny, které nelze zcela zalátat. Takže?
Takže se útočí na ty, kdož na trhliny poukazují, protože „nevidí pro stromy les“. Že prý cíleně odvádí pozornost od hlavního poslání zázračného dítěte k nepodstatným detailům.
Ale prdlajz! Hlavním prostředkem, kterým své poslání dotyčná (nebo spíše její „církev“) naplňuje, je právě píár! A možná je píár i hlavní poslání.
Takže když kritici jedné z největší píárových kampaní, které jsme v posledních letech zažili, poukazují na píárové chyby, mají plné právo to dělat!
Stejně tak poukazování na věk dívky nebo na její jiná specifika.
To vše vytáhli do mediálního světa zejména její rodiče, následně ona sama (dáli-se věřit mediálním sdělením).
Aureolu „zázračného dítěte“ si zvolili oni sami, poukazování na věk pak převzala většina adorantů, včetně vrcholných politiků, např. paní Merkelové či generálního tajemníka OSN.
Takže když kritici vznášejí otázky typu: Co si máme myslet o politicích, kteří se nechají ovlivňovat dítětem? nebo „Co bude dělat Gréta, až nebude dítě?“, mají na to plné právo! Protože věk byl vložen do hry klimatickou stranou.
A když někdo poukazuje na to, že jistá specifika dané slečny, která vytvářejí základnu jejího specifického přístupu, znepokojivě implikují témata z oblasti psychopatologie až psychiatrie, má na to právo, protože tahle specifika též vložili do hry, do mediálních tlam, sami rodiče té dívky.
„K princeznám se nečuchá!“, idol je nedotknutelný. Pro kritiky. To je znesvěcení.
Epilog:
Trvám si na svém: Svět dětem nepatří.
Docela se děsím toho, kolik mocných lidí, lidí, co mají pod palcem armády, jaderné zbraně, nadnárodní syndikáty, kolik z nich se tváří, že jsou očarování slečnou Grétou.
Děsím se jednak toho, že to mohou hrát a zneužijí té dívky, jejího píár, pro další potlačování svobod, pro restrikce zdravě normálního života. (Ještě teď mám v puse pachuť z rozbředlého papírového brčka. Žvejkali jste někdy ruličku od vymotaného toaleťáku? Tak to asi chutná… Já vím, brčka jsou jen detail. Ale když on je celý svět složen z detailů…)
A ještě víc se děsím toho, že to myslí vážně.
Dospělí, kteří dobrovolně,nebo na základě křiku a vyhrožování, předají svou moc dítěti, to dítě nezvratně ničí.
To je můj odborný pohled rodinného psychologa.
Svět patří zralým dospělým. Ne ukřičeným dětem. A zralí dospělí, rodiče, udělají vše proto, aby svým dětem pomohli dospět. Aby svět patřil další generaci zralých dospělých.
Ale o tomhle pohledu na moc a bezmoc zase příště.
A opakuji: Ač slečnu Grétu neznám, ač nesouzním s jejím jednáním a posláním (tak jak je mediálně prezentováno), lidsky i odborně ji přeji štěstí.
Aby se přes tuhle situaci dostala ke zdravé dospělosti.
Kéž je skutečně šťastná.
