Kdo jde na Honey, zmaten názvem i oficiálním, dle mého záměrně manipulujícím podtitulem „Romantický příběh podle skutečných událostí“, jako do divadla na „divadlo“, na klasický romantický tyjátr plný patosu a okázalého herectví, ten ať raděj řádně zváží, co činí.
I když milci Thálie jsou od dejvických zvyklí na leccos, tohle je fakt někde jinde.
Příběh je romantický asi jako kultovní film „True Romance“, zato je živý, živočišný a životný. Znám spoluscénáristu této události, výborného psychologa a kamaráda Luboše Smékala, a protože jsme roky sdíleli stejnou profesi (psycholog, manželský a rodinný poradce a terapeut) ve stejný poradně, tak mohu garantovat, že ten příběh, který je rozsekán jak čerstvej tuňák na sashimi, je fakt ze života.
A všechny ty revuální kousky, které občas šoknou, akrobacie, která vyleká i ohromí, jsou vlastně jen měkkou výstelkou, tlumící vrstvou, která odlehčuje tu tragiku onoho skutečného „romantického“ příběhu.
Každý z nás zná nějakou tu Honey. Holku, co si ze všech těch zástupů kluků kolem ní vybere toho největšího hajzla a myslí si: „Má láska ho změní!“
Hovno…
Jak říkám, byla to spíš feérie hereckých a akrobatických konfet, protkaných groteskou a skvělými gagy. Bylo to nezvyklé, provokující, kontaktní.
Profíci z Cirk La Putyka jsou skvělí, ale to, co ze sebe dostali „obyčejní“ herci a zejména herečky dejvický (Dejvické divadlo), to bylo na potlesk ve stoje!
Všichni byli skvělí.
Já bych jen vypíchl kouzelnou sekvenci boje Honey s Tyranosaurem, protože „Vladimírek“ Vladimír Polívka byl skutečně jak z Jurskýho parku. Excelentní.
Mimochodem, o pár židlí vedle nás seděla Chantal Poullain Polivka, a její sytý smích udělal pro atmosféru v sále hodně!
Stojí to za to!
https://www.dejvickedivadlo.cz/repertoar?honey
