Je Den dětí, tož se hodí nějaký ten dárek dětem.
Dárek je od slova dáti.
A to je dost problém, protože ten největší dar se nedá dát
Láska.
Ta se nedá dát. Tedy ani předat.
Lásku nemáme. Láska je stav našeho bytí. Láska – jsme!
Tohle se fakt nedá dát. Jako třeba mobil nebo hranolky s kolou.
Ani dát, ani koupit. Natož nařídit.
Dá se sdílet.
Láska je krom stavu (bytí) též i dílo (tvořivý proces).
A je-li dílo, dá se s-dílet.
Je-li s kým. Chceme-li.
Chtějme. Sdílejme. Milujme.
Nejprv sebe sama. Nemějme se rádi, jako majetnicky „mám se rád“, ale buďme (tu se sebou) rádi.
To bude prima dárek dětem, i když ho vlastně nemůžeme dát…
Nuž nedávejme. Žijme.
/Tenhle příspěvek věnuji všem dětem. A jak mi včera před usnutím řekl můj syn, každý je přeci něčí dítě, Takže jej věnuji nám všem.
Speciálně bych jej ale rád dedikoval jednomu člověku, který má duši laskavého dítěte a srdce pro všechny děti: PhDr. Jaroslavu Šturmovi!/
