Rok 2018 byl rokem Psa. Zemského psa.
Mohl být rokem, ve kterém rozum ovládl vlčí pudy.
Rokem, který pozdvihl standardy věrnosti a loajality.
Rokem, kdy silní psi stáli pevně nohama na zemi a s jasným sdělením vrčeli na ty, co nepřichází v dobrém.
Byl takový ten rok 2018?
Byl sice rokem plným štěkotu, velkých psů však nějak nevidno. Roztřesené čivavy ňafaly na kdekoho, přešlechtění mopsi bezvládně chroptěli.
A místo jasného sdělení vyceněných zubů šelmy jen ulice plné rozšlapaných hoven…
Není pes jako pes.
A není prase jako prase!
Rok 2019 (počínaje únorem) má být rokem Prasete. Zemského Vepře.
Mohl by být rokem stabilním a přínosným.
Prase je šťastné znamení. Prý…
Prasata jsou různá.
Jako lidi.
Jsou mezi nimi/námi hrdé a nebezpečné divoké svině.
A nebo jenom svině.
Malé. Velké.
Rozmazluješ-li kohokoliv jako malé roztomilé selátko (třeba svý vlastní dítě), nezapomeň, že:
a) z něj může vyrůst pěkný prase!
b) velká prasata čeká zabíjačka!
Zvířata jsou v mnohém jak lidi. Nebo naopak, my lidi jsme stále v mnohém zvířata.
Ony si třeba ovečky mohou myslet, že když jsou milé a huňaté, že nejsou jako ty svině. Že jsou něco víc.
Ale známe příběh o jednom praseti, co to mělo právě naopak.
Orwellův Napoleon je mementem.
Nenech nad sebou vládnout někoho, kdo vyrostl ve strachu o koryto a svůj krk.
Kdo vyrostl ve svých vlastních výkalech.
Nikdy na to nezapomene.
Nikdy se strachu nezbaví.
Natož těch hoven.Co udělá?
Půjde po tvém korytu, po tvém krku.
A když to nepůjde, aspoň bude metat ta hovna.
Je to jeho přirozenost.
Přirozenost domácí svině.
To divoká svině, jako je Lord Okkoto, to je jiná!
To je bestie, která též zažila strach. Ale nezažila koryto!
To je prase, kterého se bojí smečka psů.
Protože je to prase svobodné.
Tože jakej bude ten rok 2019?
Bude o rypácích v korytech?
Nebo o hrdě vyceněných tesácích?
Sviňsky dobrý rok Vám přeju.
A vyberte si!
