DětiPop-psychologiePsychologieRodina

Zlatý voči!

Zlatý voči na počátku…
…a na konci oči pro pláč.

A často tichý pláč. Pláč zklamaných. Neúspěšných. Pláč poražených.
Poražených dětí.

Dětí, co je porazili vlastní rodiče. Rodiče, co je přivedli k porážkám jak ovce na porážku. Pro lesk slávy a vítězství.
Pro lesk pohárů a medailí. Pro lesk falešnýho zlata.

Z toho lesku by jeden oslepl. A, Bohu žel, mnohým se to stalo.
Nablýskané poháry a metály metaly oslnivé blesky snad z většiny stánků jakéhosi Veletrhu zájmových kroužků, který se, příhodně dnešní době, konal minulý víkend v největší nákupním centru regionu.
Těch pozlacených cetek tam bylo tak moc, až jsem si připadl jak v kulisách natáčení Pirátů z Karibiku, ve scéně z trhu v Tortuze. Ta blýskavá lákadla explicitně sdělovala: „Vstup a Tvá bude ta sláva a lesk!

Ach, jak podobné to bylo verbířským scénám z pohádek a historických sociálních dramat, ve kterých verbíří slibují „Vstup a už nikdy Tvůj život nebude jako dřív!“

A věru, že pro mnohé ne…

Kolik stovek, tisíců dětí hraje hokej? Ale kolik je Jágrů?
Kolik stovek, tisíců dětí hraje tenis? Ale kolik je Plíškových?
Kolik dětí tančí, zpívá, běhá, maluje? Ale pro kolik z nich jsou nachystané poháry a medaile?
Kolik stupínků maji stupně vítězů?
Ne. Tisíc jich nemají. Ani sto. Ani deset…

Zlatý voči na počátku…
…a na konci oči pro pláč.

A často tichý pláč. A k němu…
…a k němu vztek. Ponížení. Křivda. Nenávist.
„Proč jste mi to udělali, mí nejbližší?“
No? Proč jste udělali z mnoha dětí poražené, prohrou ztrápené a zamindrákované?
Z lásky snad?

Divná doba. Velký počet rodičů kritizuje školy, ve kterých se známkuje. Vadí jim, že je dítě stresováno tlakem na výkon. Mnozí odmítají domácí úkoly, protože dítě má přeci právo mít VOLNÝ ČAS!

A ti samí rodiče ten volný čas dítěti nacpou paketem „volnočasových“ aktivit, které často zaplní i víkendy.
Volnočasové aktivity… Zkoušeli jste vysvětlit nějakému trenérovi či vedoucímu takové volnočasové aktivity, který se dme pýchou nad vitrínou s poháry, že je to „volný čas“?

Aby bylo jasno, sám jsem roky dělal vedoucího dětských oddílů. A mám velký respekt ke každému, kdo věnuje své nadšení, čas a pořádný kus života práci s dětmi.
Nemám ale respekt k tomu návyku na lesk pohárů a cinkot medailí.

Chápu, že to k mnohému patří. Vím, že soutěživost je lidská.
Ale proč to nabízet jako to první, co má upoutat? Vždyť je to fakt stejná manipulace, jakou se verbovali kluci do armády, pro vidinu slávy, úspěchu či bohatství. Většina to nepřežila.
Tak proč to děláme tak strašně podobně vlastním dětem?

Vyserme se na zlatý voči!
Nabízejme zlatá srdce!

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..