Úvodní slovo k 3. psychologickému sympoziu pro farmaceuty

Sluší se začít historií. Kdysi v 90. letech jsem vyslechl debatu akademiků o vlivu lepšího vybavení domácností a širší nabídky zboží na hyperaktivitu a agresi u dětí. Tehdy jsem kroutil hlavou nad tím, čím se uznávaní akademici zabývají.

Dnes, když potkávám mezi regály supermarketů bezradné rodiče s vřeštícími dětmi, které si i díky mikrovlnce a rychlovarné konvici neosvojily špetku trpělivosti, chápu. Já, v dětství zvyklý, že jogurty do prodejny Pramenu vozili jen v pondělí a ve čtvrtek, a to pouze dva druhy, jsem též zmaten pohledem na několika metrový regál plný jogurtů. A taky jsem zmaten pohledem na rodiče, které cpou dítě, kdykoli si řekne, zaměňujíc jeho rozmar za potřebu. Když mne trápil hlad, slýchával jsem: „chvíli počkej” a věřím, že i díky tomu jsem o dost trpělivější a méně agresivní. Svoboda je často vnímána spíše jako široká možnost volby z pestré nabídky.

Svoboda je pro mnohé vlastně jen takový bohatý regál zboží. Je asi čas připomínat, že svoboda sice může být o nabídce voleb, ale její podmínkou je zralost a odpovědnost té volby. Je možná příznakem svobody nechat dítě dlouhé minuty vybírat si jogurt. Je to ale znakem zralého jednání rodiče? Je to znakem morálního rozhodování? A co je vlastně morální?

Svoboda nese s sebou často i nutnost volit tehdy, když se mi nechce. Když třeba ani věcem nerozumím. Co já vlastně vím o jogurtech? Nebo o lécích? A to přináší stres. Docela často stres vnímaný jako nesmysluplný, spojený s bezmocí. Mám svobodu, a přesto jsem někdy „za blbce”? A pak není divu, že přibývá napětí i agresivity. Když to zjednoduším, lze si to představit asi tak: Svoboda přináší nutnost volby, nejasná a nezralá volba přináší bezmoc, ta zvyšuje úzkost a úzkost se ráda ventiluje agresivitou. A když se nemůže takto ventilovat, jde do depresí či psychosomatických potíží…

Co si budeme říkat, podobnost mezi regály s jogurty a regály s léčivy tu je. A co víc, do lékáren žene lidi úzkostnější motivace, než do obchodu s jídlem. Zmateni mohou být občas stejně (to ta bohatá nabídka), úzkostnější i agresivnější mohou být víc. Protože jsou nemocní bezmocní. Obecně, celá oblast pomáhající profese se musí vypořádat nejen s prezentovanou zakázkou klienta („chci pomoci s tímhle problémem”), ale i s jeho úzkostí („jsem úplně v pytli a vrčím”). Což není jednoduché, když sám lékárník je na tom někdy docela podobně, jako klienti. Sdílí s nimi stejný svět. Stejné morální problémy. Stejný stres. Jen to prostě nějak musí zvládnout. Je přece ten za tárou, ten „profík”. Očekává se to od něho. Obzvláště, když je pro své poslání zapálený. Ale co hoří, vyhoří…

Naše symposium nastíní možnosti, že by to šlo i jinak. Pan doktor Koukolík nám předestře záludnosti lidského rozhodování. S tím, jak na tom jsme se stresem a vyhořením, nás seznámí kolega Ptáček a kolega Tomeček nabídne jednu z cest, jak se nadměrnému stresu a riziku vyhoření, plynoucímu z kontaktu s lidmi v úzkých, efektivně bránit.
A já? Budu mluvit o těch jogurtech. Tedy o tom, jak výše uvedená témata mají svá zrcadlení v našem tělesném prožívání, třeba ve vztahu k jídlu.

Ostatně, plánujeme končit chvíli po poledni a „jídlo” bude vhodně načasovaným tématem na závěr.

Kéž Vám naše odborné „menu” zachutná!

Mgr. Petr Hroch

Psycholog a moderátor

editorial-k-abstraktu-3-psychsymp


Editorial k abstraktům 3. psychologického sympozia pro farmaceuty 24. 9. v hotelu Voroněž Brno.
Pořádal Health Communication, s. r. o.