Svět z pohledu intelektuála z okénka kavárny

Kdysi…
“Servus Pepi!”
“Pěkné dopoledne, pane doktor.”
“Dejte mi kávu a noviny… Koukám, není nějak prázdno?”
“No je, pane doktor, těžký časy.”
“Ani Goldstein s Kohnem tu nejsou? Divné, že?”
“No víte, nesmějí sem, pane doktor.”
“No jo vlastně… a to měl Goldstein takový pěkný místo u okna…”
“Pane doktor, krásný místo, dvacet let tam sedával…”
“Hm, Pepi a víte co, dejte mi to kafe tam, škoda nechat to místo prázdný, že? Když je z něho takovej pěknej výhled… Zrovna teď je to zajímavý, takových lidí! S kuframa? Hele, nejsou to Kohn s Goldsteinem? No kam oni zase jedou?”…

Za pár let…

“Servus Pepi!”
“Pěkné dopoledne, pane doktor.”
“Dejte mi kávu a noviny… Koukám, není nějak prázdno?”
“No je, pane doktor, těžký časy.”
“Ani Kalandra s Horákovou tu nejsou? Divné, že?”
“No víte, dnes nepřišli, cosi se šušká, pane doktor.”
“No jo, těžká doba… a to měl Kalandra takový pěkný místo u okna…”
“Pane doktor, krásný místo, od války tam sedával…”
Hm, Pepi a víte co, dejte mi to kafe tam, škoda nechat to místo prázdný, že? Když je z něho takovej pěknej výhled… Zrovna teď je to zajímavý, krásný nový auto, celý černý! A hned několik! Hele, není to vzadu Horáková? No kam ta zase jede?”…

Za pár let…

(dopište sami…)

Zdroj: http://petrhroch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=401571