Sraly na něj mouchy…

Tak nám, paní Müllerová, chtěj’ obnovit trest za hanobení hlavy státu. Že prej je doba vůči ní krutá a lidi jsou sprostý, říká s plnou vahou všech svých kil jistá Benešová, co připomíná domovní důvěrnici z padesátejch, která se vykrmila z nakeťasovaných potravinových lístků.
A jeden od bolševickejch fízlů zase povídal, že jako nejsme dobře vychovaný. Že je třeba nám k vychování pomoci. Nejlíp obuškem. On na to má jak školu, tak praxi.
Ta jeho praxe se dokonce slaví jako státní svátek. 17. listopadu.
A asi na tom něco bude, že to schvalujou aji dochtoři, co se nechali lepit na plakáty jako hrdinové, co pomáhaj bližním v helikoptéře.
A taky bejvalý dopraváci a že ti uměli vychovávat! A taky to navrhuje ten herec, co se leskne jak kůže od bůčku a herci, to je přeci nějaká šajba!
A vlastně můžeme bejt rádi, že za to chtěj dát jen ten rok, protože to podepsala aji ta osoba, co by Horákovou popravila znova, klidně veřejně.
Ale raděj’ nepřivolávat… On si Palivec taky myslel, že to bude jen malej flastr a dostal kata.

No a teď vážně a drobet paranoidně.
Máme v tom našem národě jistou fascinaci pro letopočty s osmičkou na konci. Ono se toho opravdu v takových letech hodně událo. Roky 1918, 1938, 1948 a 1968 jsou nesmazatelně vepsány do našich dějin a ty poslední tři nesmazatelně do naší duše. Do duše se zafixovaným zážitkem zrady, nesvobody, ponížení, okupace, zaprodání a hlavně bratrovražedného udávání.
ty roky s osmičkou se nám v kalendáři červenají, jsou natolik výrazné, že děláme zásadní chybu. Zapomínáme, že to, co se v oněch magických osmičkových letech stalo, bylo připravováno dopředu. I několik let.
Nenechme se zmást! Drtivý úspěch komunistů v roce 1948 byl podmíněn jejich úspěchem v roce 1946.
Nenechme se zmást! Teď vůbec nejde o Zemana, ale o testování zbytků hranic naši neduživé a schizoidní demokracie.
Nenechme se zmást! A poslouchejme detailně, co navrhovatelé říkají. Říkají, že se to nevztahuje na konkrétní osobu prezidenta a taky, že jsou připraveni to rozšířit i na další funkce “veřejných činitelů”.

Co je třeba si uvědomit?
1) Prezident je volen přímou volbou, hlasem lidu. A nyní se navrhuje, že jakmile bude hlasem lidu zvolen, hlas lidu musí být umlčen!
2) Poslanci, navrhovatelé zákona o trestním postihu, lidem volení, si osobují právo ten lid vychovávat. Hodnotit.

Nemělo by to bejt náhodou naopak?
Ze slibu poslance: “Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu…”
Ze slibu prezidenta ČR: “Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu…”
VŠEHO LIDU! Dámy a pánové navrhovatelé!

A lid nadává! Ne všichni lidé. Pana prezidenta ani poslance taky nezvolili všichni lidé, ale jaksi ten lid.
Lid dává najevo svůj zájem. Třeba mít prezidenta, dle své představy. Někdo se tedy vyjadřuje k prezidentu obdivem. Jiní nadávají. Mají zájem se tak projevit. není v jejich zájmu jít za to do basy.
Mimochodem, právě tyto sympatie a antipatie jsou základem pro onu přímou volbu prezidenta. Pro jakoukoliv lidskou volbu, má-li to být volba svobodná..
Jak se zdá, lid je ze strany věrchušky vnímán způsobem, na který jsme byli nuceni si zvykat od roku 1948. Pojem “lidová demokracie” se tomu dal. Tak se k tomu vracíme. Po vzoru Čínské lidové republiky a Korejské lidově demokratické republiky.
Pro tzv. lidově demokratickou vládu bylo důležité udržet iluzi demokracie systémem více stran sdruženým v Národní frontu. To se vykládalo jako pluralitní systém. Přesně o to se dnes hraje.
O znovunastolení vlády Národní fronty, která přeci dobře ví, co lid potřebuje.
Dostat včas výplatu, včas najíst a včas po tlamě.

Jsem dalek volání po všelijakých referendech, výzvách a už vůbec po davových srocováních na náměstí. Táta byl zootechnik a mně ty davy příliš připomínají nahánění dobytku na jatka.
Ale pokud dopustíme, aby lidé, kteří obhajují oběšení vzácné ženy Dr. Horákové, lidé, kteří s pýchou mlátili děcka na Národní třídě a lidé, jejichž běžný projev hraničí s hanobením všeho, čeho si jen ctíme, nám vyhrožovali za projev svobody slova, byť expresivní, pak si nic jiného, než vládu takových zhovadilců, nezasloužíme.