„Och, it’s elementary!“, řekl by možná Sherlock. Na otázku, proč děti milují své rodiče. Ale kdo ví. O dětství Sherlocka Holmese se toho moc neví, jeho sociopatie a silný vztah k bratrovi Mycroftovi naznačují spíš dětství problematické. A možná proto je Sherlock sice geniální, ale nikdy nedospělý muž se šokující kombinací logiky a intuice, která (…)

Šachy se teď začaly častěji objevovat na sociálních sítích, z velké části v kontextu smutných „rasistických“ vtipů či spíše povzdechů… „Šachy budou zakázány, protože jsou rasistické, bílí začínají…“, nebo „Hráč s bílými figurkami za vyhození černého kontumačně prohrál…“ (to už ale není vtip, leč realita, zdá se). Viděl jsem i kreslené vtipy šachovnice, kde proti (…)

Tohle není videoklip. Tohle je dokuklip. Dokumentární drama. Podvratně zabalené do formátu videoklipu. Tahle věc má sílu. Sílu reality. Naší retroreality. Znovu nám vládne muž mluvící československy. A znovu máme roubík, který nazýváme rouškou. Znovu máme strach. A strach udává tempo i formát doby. Strach udává. David Koller suchou deklamací vystihuje jádro návratu normalizace: Udáváme (…)

Nařídili roušky. Když už je většina nosila, doma ušité…Zrušili kadeřníkům povinnost nosit štíty. Když už to žádný soudný holič nenosil…Atd… Když si přehrajete výstupy té podivuhodné vládní party (a že jich najednou bylo, těch tiskovek, co?) po sobě, bude hned jasné, o co šlo a jde.Nevyniknou slova podpory, empatické účasti nebo autentické obavy.Vyniknou příkazy. Zejména (…)

5. 5. 1945 se podíval náš děda na babičku, která jen sykla „Přemku!“, pohladil našeho tehdy pětiletýho tátu a čtyřletýho strejdu a odešel do do práce, vlastně jako jindy. Děda byl plicní lékař. Nedávno se vrátil z nuceného nasazení v Říši, kde přežil bombardování Hamburku.Mohl zůstat doma. Už toho zažil dost. „Potřebují mě!“, víc neřekl. (…)