GlosyPsychologieSpolečnost

Lidská práva? Nejprv lidské potřeby!

Když lidé nežijí v souladu s Taem,
káže se o morálce a spravedlnosti.

Ach, ta pošetilost mocných a poblouznění spravedlivých.
Jakoby kdy nějaká politická deklarace změnila realitu.
Ach, ta infantilní víra v magii.
Že když se shromáždí dostatečný počet potentátů, optimálně v nějaké impozantní budově či prostoru, shluknou se v kruh a společně odříkají ne příliš srozumitelné mantry, že se pohne vesmír.

No, možná se tak trochu zatřese. Smíchy!

Před 70 lety OSN vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv.
Bylo to v roce 1948.
Politici usoudili, že „lid“ Spojených národů potřebuje po katastrofické válce nějakou vzpruhu. Prima.
Znovu objevili lidská práva jako politický prostředek. S rituálním patosem oddeklamovali katalog tzv. nezcizitelných lidských práv.
A snad jim ani ze sebe u toho nebylo špatně.

Eleanor Rooseveltová & Všeobecná deklarace lidských práv (1949)
Eleanore Roosveltová a „její dítě“, Všeobecná deklarace lidských práv


Pro tuhle rezoluci hlasovaly třeba Spojené státy. V roce 1948 jistě vzor pro dodržování lidských práv a v následujících letech po vyhlášení Deklarace se jimi zcela určitě držel. Např. v období mccarthismu, v oblasti rovnosti ras i rovnosti pohlaví. Americká tajná policie, zvláště za ředitele FBI Hoovera, byla taky špička v dodržování lidských práv.
Nebo další deklarant, Čína! Mám za to, že tradiční, na konfucianismu založený pohled na lidi a jejich práva, má svá jistá specifika. Třeba to, že pro mír země není několik milionů mrtvých nijak velká investice.
Též takové Řecko, kde v době podepsání Deklarace expandovala bratrovražedná občanská válka mezi fašisty a komunisty, obě party fakt na lidská práva dbají…

Česká republika, krátce po rudém převratu, se decentně zdržela hlasování, což mi přijde jako docela fér. SSSR a pár dalších jeho vazalů ostatně učinilo totéž. Ne, že by jim vadilo podepsat nějaký kus papíru, který by následně nerespektovali.
Deklaraci lidských práv prostě navrhovala „druhá“ strana, a dle mého celá ta věc byla spíš jednou ze zbraní startující studené války, jak to vlastně nechtě potvrdil po letech Chruščev slavným výrokem „a vy bijete černochy“.

Vrátím se k citátu z Tao te ťing.

Když lidé nežijí v souladu s Taem,
káže se o morálce a spravedlnosti.
Když se lidé neřídí selským rozumem,
je odsuzována vychytralost a falešnost.
Když rodinu narušují spory,
je vyžadována úcta k rodičům.
Když v zemi vypukne chaos,
vynucuje se od poddaných poslušnost.

A tak to je.
Deklarace vyzývající ke zlepšování světa nebo dokonce zákony, které to zlepšování vymáhají, jsou spíš explicitním důkazem, že to mezi lidmi nefunguje.
A fungovat nebude ani s těmi zákony, ale díky nim bude možné hrát hru na ty hodné a ty zlé. Díky zákonům o dobru lze trestat ty, které v kontextu doby, moci či pohnutek lidu můžeme označit za zlé.

Proto se ošívám, když slyším takové deklarace, které si osobují právo soudit, které si berou právo zakazovat.
Které chtějí přikazovat dobro a tím jej vlastně nezvratně znásilňují.

Na rovinu, já mnohem více, než lidská práva, ctím lidské potřeby.
Mám za to, že jako psycholog ani nemohu jinak.
Protože většina z toho úžasného seznamu lidských práv vždy vezme za své, když lidi (natožpak onen všemocný „lid“) nebudou mít své základní potřeby naplněny.
Zejména, když ti nenaplnění, ti deprivanti (jak jim kouzelně říká MUDr. Koukolík), budou u řídících pák moci. Jedno, jestli odněkud z Hradu, nebo z davu ulice.

Deprivanti prostě nejsou moc dobří ochránci lidských práv!

Takže než si zase přetížíme mozek všelijakými lidskými právy (plus právy zvířátek, kytiček, Matky Země, oceánů apod.), zkusme se chvíli věnovat naplnění základních lidských potřeb.

Zejména každej těch svých.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá Akismet pro omezení spamu. Seznamte se s tím, jak Vaše data zpracováváme..