21. 8. začala zkouška naší hrdosti. Kterou jsme nakonec prožrali…

21. 8. Opět. Zase je “ten srpen”.
Měsíc a den, o kterém se v časech mého dětství nesmělo mluvit (70. léta) a v čase mého dospívání byl pro mne znamením revolty (80. léta).

Ty díry na fasádách olomouckých domů, na které jsem se tak často ptával svého dědy, ty fakt nebyly od datlů. Ještě dnes na některých jsou patrné, stejně jak prosvítající nápisy “Ivane, běž domů!” nebo “Dubček!” (ach, ta lidská naivita).

Byla to skutečná a neobhajitelná okupace. Násilné přepadení naší země cizími vojsky. Byli jsme zaplaveni po zuby ozbrojenými negramotnými Kalmyky* odkudsi ze sibiřských stepí, co se báli svých důstojníků víc jak čerta. A v Olomouci se roztahovali arogantní lajtnanti, jejichž ženy dělaly svými parfémy z tramvají plynové komory.

Přesto si však myslím, že samotná přítomnost sovětských (ne ruských, jak se dnes s ohledem na ukrajinský problém říká a straší), že ten samotný fakt okupace nebylo to zlo, co zlomilo náš lid (nikoliv všechny lidi). Ostatně nikdo s kalašnikovem v ruce nenutil naše občany šmelit s okupanty jejich smradlavej barevnej benzín a jiné komodity za svou duši.

To náš lid se zlomil v pase (opakuji, vím, že ne všichni lidé), nikoliv před obrovskou armádou, ale před nabídkami, které se prý neodmítají. Před levným jídlem, panelákovým bydlením, fotbalem a doktorskými seriály doma v obýváku u dostupných televizí.

Muckání Gustáva s Leonidem
To ne kvůli okupantům upálil se Palach, Zajíc a Plocek.
Kvůli svému lidu se upálili, kvůli hrdosti českého lva, prodané za levnou uzeninu.

Mocného a nevyzpytatelného Ruska je třeba se svým způsobem obávat vždy. Ostatně jako každého velkého, když jsme jednou malí…
Ale ještě víc se je třeba obávat toho šmelináře v našich duších.

Zase tu máme nabídku levných uzenin, dokonce i koblížků.
A zas tu máme muže, mluvícího československy…

Prodáme se? Nebo už je snad i vyprodáno?


Původně publikováno:http://petrhroch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422933