Jak je dobré míti Žida aneb O oslavě hnusu

“Ustupte o píďu!”, chtělo se mi v začátcích ostudné kauzy “Medaile pro strýčka”, zvolat.
„O jednu píďu,“ naléhal bych. „O jednu píďu!“
Ale laskavý humor z knihy pana Rostena, mimochodem rodilého Žida z Lodže, již dávno nelze použít ani v rámci neohrabané metafory, která měla upřímně míněnou snahu a to “nerozmazávat hovno”.
Teď bych nejraděj řval něco jako: “Fakt už s tím běžte do prdele!” A myslel bych tím většinu mediálně zúčastněných z obou stran té nechutné grotesky.
Ach, jak typická a tolikrát opakovaná situace pro české vlastence. Situace, když se prostě hodí “použít Žida”.
Životní příběh váženého pana Jiřího Brady, je příběh, který má dvě základní roviny. Nezměrnou tragédii v dětství a v dospívání, trauma způsobené bezprecedentním bezprávím zrůdné ideologie, které chlapec a mladík Brady překonal s obdivuhodnou odolností. Druhá rovina jeho příběhu je tvořena rozhodnutím dospělého pana Bradyho věnoval své celoživotní úsilí tomu, aby se na zvěrstva šoa nezapomnělo.
Aby se nezapomnělo na to, co jsou schopni jedni lidi dělat druhým, jen proto, že jsou třeba Židi.
Pan Jiří Brady si prostě zaslouží naši pokoru a respekt.

Výsledek obrázku

Podle mě si však nezaslouží, aby byl zneužíván jako symbolická figurka v dalším kole souboje podivuhodných zájmových seskupení a osob. Jak zemanovská, tak antizemanovská strana se ohání větami o zneuctění státního svátku, ale podle mě se dnes jedná hlavně o zneuctění pana Brady a zejména o nehorázné zneužití tak citlivého tématu, jako je holokaust/šoa.
Jsem přesvědčen, že jako Češi máme tuny másla na hlavě za tisíce “našich” umučených Židů, ale velmi rychle jsme se naučili hrát s židovskou kartou. Však víme, jak se po válce objevilo tisíců “zachránců” Židů, kdekdo si najednou vybavil, že měl někde ve skříni, ve sklepě, toho svého Žida.
Mít někde “schovaného svého Žida” a včas se s tím vytasit je pro mne stejné zneužívání a diskriminace, jako přímé či skryté projevy antisemitismu. Člověk židovského vyznání nebo dokonce mrtvé oběti genocidy jsou používány jak figurky ve hře.
Obě strany té nesmyslné a hlavně nectné šarvátky by udělaly nejlépe, kdyby od ní prostě odstoupily. I kdyby se jak malí kluci po rvačce chovali s rozpaky, jako že se nic nestalo i když všichni ví, že stalo, furt by to bylo lepší, než tohle.
Je úplně jedno, zda měl pan Brady dostat medaili od prezidenta, nebo ne. Je jedno, co se prokáže, kdo kde vyhrabe jaký důkaz jaké a čí pravdy.
Už dávno je jasné všem, co nemají mozek přejeté žáby, že jde o zcela jinou věc, než o jednu medaili z mnoha, kterou měl či neměl dostat jeden člověk z mnoha.
Tak z nás přestaňte dělat idioty a hlavně z pana Bradyho, neboť si to on a ostatně žádná jiná oběť holokaustu sakra nezaslouží.
Místo jedné medaile od Zemana dostává pan Brady mnoho jiných medailí.
Tu od jakési primátorky, tu od jakéhosi rektora univerzity, čert ví, zda pan Brady o existenci té univerzity vůbec před pár dny věděl. A dokonce i Brno dá medaili!
Jo a taky pan premiér… Co myslíte, kdybychom se před 14 dny zeptali pana Sobotky, zda zná pana Bradyho, znal by?
Pan Brady si zcela jistě zaslouží svá ocenění. Nejsem si ale jist, zda je nyní nedostává spíše za to, že je zneužit jak Žid, který se prostě hodí… Dnes se hodí antizemanovcům jako klacek na Zemana, zemanovcům zase jako argument dokazující podrazy “kavárny”. A hodí se taky antisemitům, jak ukazují internetové diskuse. Jen ukázka.

Státní svátek naší země se tak stává oslavou čirého lidského hnusu, že se z něj nejde ani dostatečně vyblít.

Copak to nechápete, vy jedni humbukáři nectní? Že díky téhle show si většina lidí v týhle zemi bude pamatovat pana Jiřího Bradyho jen jako člověka, kterému nedal Zeman medaili, jako člověka, kvůli kterýmu možná i 28. 10. 2016 vypuknou antihradní nepokoje?
Když dnes zadáte do vyhledávače jeho jméno, co Vám vyjede? Jeho příběh z války, jeho osvětová činnost? Ne, většina vyhledaných odkazů jsou články s tím naším malým českým svinstvem okolo Hradu.
Ale pan Brady má mít místo v našich srdcích i paměti nikoliv jako figurka boje Hradu s Podhradím, ale jako odvážný člověk s tragickým osudem, který svůj těžce vybojovaný život oddaně věnuje tomu, aby nikdo již nemusel zažít to, co on.

Nezneužívejme, prosím, takového člověka.