GlosyPop-psychologiePsychologieSpolečnost

Hroší kůži v „ZAJÍMAVÝCH“ časech!

PROLOG

„To jsou viry lidský, ty na Hrochy nejdou…“, mohl bych si říkat, kdybych byl namyšlený idiot.
Nejspíš úplně idiot nejsem. Protože mne zaplavují krizové emoce, strach a úzkost, vztek i hněv, bezmoc.
Naštěstí se tyhle emoce zatím nepřelily přes stavidla mé vědomé kontroly do panického jednání, přeci jen mám natrénováno. A s vděkem nyní vzpomínám na všechny možné učitele a mistry, díky nimž se docela držím.
Ale jak píšu výše, necítím se být namyšlený idiot a tohle rozhodně nepíšu proto, abych se chlubil, jakej jsem borec bezmála šaolinskej. Nejsem. Ty emoce mám. Protože mám mámu ve věku rizikovém, mám děti s respiračními riziky. Mám milovanou ženu a sdílím s ní její emoce. Mám bráchu, co mu právě zavřeli existenci (hospodu), která zcela doslova živí jeho rodinu (od toho je to slovo živnostník).
A mám sám sebe, svůj život. A všechny ty obranné mechanismy, uložené už od dob dinosaurů kdesi v podkorových částech mozku, řvou na poplach.

Proč to teda píšu?
Protože pokud cítíte, že Vás zaplavují silné emoce, strach a úzkost, taky ten hněv a vztek, v nejhorším bezmoc, tak je to vlastně dobře!
Nejste „idioti“, jste vlastně psychicky zdraví a hlavně, díky těm emocím máte šanci něco dělat. Protože Vás aktivizují.
Tedy pokud je nenecháte přelít přes ta bezpečnostní stavidla, pokud jim v té záplavě nepomůžete.

Ne, nejsem expert na takové extrémní situace. Necítím se kompetentní udělovat instrukce, natož nařízení. Těch nyní máme od nekompetentních osob víc jak dost.

Rád bych jen s Vámi sdílel, čím si posiluji svou hroší kůži a co považuji za rozumné dělat v těchto „zajímavých“ časech.

HROŠÍ KŮŽE: JAK JI POSÍLIT

VĚŘTE A PŘEJTE, MODLETE SE
Nezbláznil jsem se, nejsem ani esoterický šamanista, ani náboženský fanatik.
Jsem naopak pragmatik, realista.
Proto jsem přesvědčený, že základní strategií, která zajístí, že se lidi nezhroutí, je víra. Víra v život, víra v to, že se vše v dobré obrátí (nebo alespoň něco).

Bylo by přeci opět docela idiotské, kdyby se léčebné péče, respirátorů, pytlíků s moukou dožadovaly davy lidí, které nechtějí věřit, že to dopadne dobře.
Nechcete věřit, že to bude dobré? Tak neotravujte ty, kteří v to věří. Sedněte si v klidu doma mezi ty zásoby a počkejte si v klidu na ten svůj špatný konec.

DOPORUČENÍ 1.
CHVILKU SE ZASTAVTE A UVĚDOMTE SI, V CO VĚŘÍTE!
KDYŽ SE NEJPRVE NIC NEOBJEVÍ, NEVZDÁVEJTE TO! URČITĚ V NĚCO VĚŘÍTE. ONO SE TO OBJEVÍ.
KDYŽ SE NEJPRVE OBJEVÍ „VÍRA“ VE ZLÉ, ŽE TO JAKO DOPADNE BLBĚ, KLID! TO JE NEJSPÍŠ JEN REÁLNÁ OBAVA, OBRANNÁ RACIONÁLNĚ EMOČNÍ REAKCE. TO NENÍ VÍRA.
VŠIMNĚTE SI TÉ OBAVY, VŠIMNĚTE SI, CO VÁM DĚLÁ.
UVĚDOMTE SI, ŽE JE TO VAŠE REAKCE. VAŠE PROŽÍVÁNÍ. TAKŽE JSTE ŽIVÍ!
A ZKUSTE SI ZNOVU VYBAVIT, V CO VĚŘÍTE.

Zachovat víru je ale těžké. Proto je to třeba hned první přikázání! Protože je nejtěžší, ale ta ostatní jsou bez něj bezcenná.
Jsou lidi, kteří nevěří, ale ne proto, že nechtějí. Proto, že v tu chvíli nemohou, už nemohou. No a proto tu máme PŘÁNÍ!
Úžasná věc! I v situaci, kdy je člověk v mnohém bezmocný, kdy je realita nepřátelská, si můžeme přát!
Dokonce i když ztrácím víru, můžu vyslat přání. „Kéž se vše v dobré obrátí!“
Přáním, prožitým, upřímným, oddaným, se totiž vylaďujeme. Udržujeme v té naší mysli (a nejspíše i někde na neurofyziologické rovině v mozku) jistou kapacitu, která skrývá (ve smyslu, že chrání) tu možnost, že přání může být naplněno. Máme pak šanci povšimnout si šance na změnu, zachytit „zázrak“.
Ano, i když nás opouští ta víra, vždy si můžu přát! Tedy, mám-li co!
A víte co? Ono se dát přát i něco pěkného druhým.
Je to totiž to, co můžeme dělat, i když u nic jiného dělat nemůžeme.

DOPORUČENÍ 2.
PŘEJTE SI TO NEJLEPŠÍ! A PŘEJTE TO I SVÝM BLIŽNÍM!
PŘÁNÍ ALE NENÍ OBJEDNÁVKA V ESHOPU.
PŘÁNÍ NENÍ BAŽENÍ, UPLÍVÁNÍ, CHTĚNÍ.
PŘÁNÍ NENÍ „CHCI NĚCO MÍT“
ALE „KÉŽ BY NĚCO BYLO!“

Bylo by fajn, kdybyste měli alespoň jedno takové silnější, opravdu prožívané přání, kterému byste mohli dát ritualizovanou podobu. Ze kterého byste si udělali posilující mantru či pokornou modlitbu.
Nemusíte si lámat nohy či hřbet v nějaké jogínské póze, nemusíte se hned shánět po modlitební knížce po babičce, i když si já osobně myslím, že když u ne „Otče náš“, tak alespoň „Andělíčku můj strážníčku“ vůbec není od věci…
…stačí si vzít to silné přání, s pokorou přijmout to, že nyní nemáte vše pod kontrolou a do toho přání se prostě odevzdat. Jako když se noříte do vany s teplou vodou. Jako když řvete do mořských vln. Jako vlastní mámě do náručí…

DOPORUČENÍ 3.
MODLENÍ NENÍ PODROBENÍ SE, NENÍ TO REZIGNACE, NENÍ TO SLABOST.
MODLENÍM (INTENZIVNÍM, POKORNÝM A ODDANÝM PŘÁNÍM) SE STÁVÁTE MOCNÝMI VE CHVÍLÍCH BEZMOCI. MODLIT SE TOTIŽ MŮŽETE VŽDY. TAKŽE PROČ NEDĚLAT TO, CO MŮŽETE? JE TO LEPŠÍ, NEŽ MÍT VZTEK ČI BEZMOC KVŮLI TOMU, CO NEMŮŽETE.

Když už jsme u vzteku, je to moc prima věc. Vztek je intenzivní aktivita, takže je to další důkaz, že jste živí a ke všemu na leccos citliví. Vztek si nezakazujte a za vztek sami sebe a nikoho netrestejte.
Vztek není nenávist, zášť, zloba.
Vztek je výrazná informace o stavu vašich potřeb. O blbém stavu vašich potřeb.

PRO POLITIKY A „POTENTÁTY“:
Přečtěte si to ještě jednou: Vztek není nenávist. Vztek je výrazná informace o stavu potřeb občanů, voličů.
Je to pro vás velmi důležitá informace a dle mého by mělo být základní kompetencí každého politika umět to takhle přijímat. A umět pracovat se vztekem lidí jinak, než batole na pískovišti.
Uznejte lidem jejich vztek! Jakož i další emoce. Tím je neposílíte. Naopak! Tí podpořite zdravou ventilaci.
Uznání! Ne náhubek či pokuta.

DOPORUČENÍ 4.
KDO JE VZTEKLÝ, TEN JE ŽIVÝ! A TO JE DOBRÉ!
KDO JE VZTEKLÝ, TEN MÁ JEŠTĚ ENERGII! A TO JE DOBRÉ!
KDO JE VZTEKLÝ, TEN JE V KONTAKTU SE SVÝMI POTŘEBAMI, TEN JEŠTĚ CÍTÍ! A TO JE DOBRÉ
TAKŽE JSTE-LI ŽIVÍ, ORIENTUJTE SVŮJ VZTEK NA ŽIVOT (NA TO, CO JE PRO VÁŠ ŽIVOT PŘÍNOSNÉ), MÁTE-LI ENERGII, ZKUSTE JI I POMOCÍ VZTEKU NASMĚŘOVAT TAM, KDE MŮŽETE BÝT MOCNÍ, KDE TO K NĚČEMU BUDE, JSTE-LI CITLIVÍ (TZN. I NEPŘÍJEMNĚ), UKÁŽE VÁM TO NA TY VAŠE DŮLEŽITÉ POTŘEBY.
JSTE-LI VZTEKLÍ, PROSTĚ TOHO VYUŽIJTE!

Důležitým faktorem současné reality je fakt, že informace o koronaviru se šíří mnohem rychleji, než ta samotná bestie. A také dopadají na řádově mnohem více lidí, než ten virus. A před nadbytečnými a často dokonce patologizujícími informacemi rouška nebo respirátor neochrání.

DOPORUČENÍ 5.
OMEZUJTE INFORMAČNÍ ZAHLCENÍ!
KORONAVIROVÁ PANDEMIE JE SILNÉ TÉMA, JDE V NÍ O ŽIVOT, ALE VÁŠ ŽIVOT NENÍ PŘECI JEN TOHLE TÉMA!
NASTAVTE SI TO TAK, ABY KORONAINFORMACE NEPŘESÁHLY TŘETINU ABSORBOVANÝCH INFORMACÍ ZA DEN. POVAŽOVAL BYCH ZA OPTIMÁLNÍ DODRŽOVAT PARETOVO PRAVIDLO 20:80 (1 NEGATIVNÍ KORONAINFOMRACE NA 4 OPTIMÁNĚ POZITIVNÍ Z JINÉHO TÉMATU), ALE ZKUSTE ASPOŇ ZLATÝ ŘEZ. TAKŽE CCA NA 1 BALÍK ZÚSKOSTŇUJÍCÍCH INFORMACÍ NEJMÉNĚ 2 POSILUJÍCÍ.

PRO POLITIKY A POTENTÁTY:
Doporučil bych omezit diskuse k oficiálním oznámením na sociálních sítích. Ne pro omezení svobody slova, lidé mají mnoho možností, jak se vyjádřit jinde, ale pro zajištění čistoty vámi sdělené informace. Ta se rychle „znečistí“ afektovanou diskusí. Pro komunikaci s občany je třeba mít posílené a otevřené kanály, ale oddělené od kanálu pro poskytování faktických informací a instrukcí.

A HLAVNĚ: VAŽTE SLOVA!
VŮBEC NEJHORŠÍ JE TZV. DVOJNÁ VAZBA, KDY SI VAŠE VÝROKY VZÁJEMNĚ PROTIŘEČÍ. TO JE MNOHEM LEPŠÍ MLČET, NEBO ŘÍCT „NEVÍM“!
PODÍVEJTE SE, JAK TO DĚLÁ PAN PREMIÉR!
A V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TO NEDĚLEJTE JAK ON!!!

EPILOG:
Chtěl jsem napsat jen pár jednoduchých vět, ale ukázalo se, že ta má obranná stavidla emocí už taky jsou na drc. Jak jsem se rozepsal, ne a ne se od toho odtrhnout. Pohltilo mě to. Do prčič.
Už je toho prostě moc, končím (musím si vymyslet asi dvě hodiny něčeho příjemného, abych tu hodinku na tomhle blogu vyvážil. Jdu dát prosecco do ledničky, i když vím, že alkohol je spíš riskantní věc. Nikdo není dokonalý…)
A když si to po sobě čtu, tak si říkám, zda mám vůbec všech pět pohromadě.
Na to mám jednu moc prima techniku od mého učitele Mirka Frýby.
Mrkněte na to dole v odkazu ke stažení v PDF.

Co se týká tohoto článku, bude nejlepší, když se ukáže jako úplně zbytečný.
Když nebude třeba.
KÉŽ SE VŠE V DOBRÉ OBRÁTÍ.
A taky…
…andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku…

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..