Anděl Páně 2 – Jak se balí Listy Korintským pro ateisty

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych

17. listopad je hlavně můj svátek! Svátek mého lepšího já.

Co vlastně dnes slavím? Oslavuji ten prožitek vzájemného sdílení, otevřenosti, strachu i naděje, který jsem, díky Bohu, zcela autenticky zažíval v těch časech a ještě měsíce po té. Byli jsme si tak blízko, v tom rozlehlém, odcizeném vesmíru života v normalizaci se objevily červí díry, které ohnuly ten zatuchlý časoprostor, od srdci k srdci to najednou nebylo stovky světelných let, ale jen

Odkaz Sv. Martina aneb O stupidním páchání dobra

Sv. Martin je často prezentován jako symbol milosrdenství. Však to znáte: Zželelo se mu polonahého žebráka v mrazu a mečem svým rozsekl svůj plášť na půl a jednu polovinu mu dal… Od malička mi vrtalo hlavou, jestli to ale náhodou nebyla spíš blbost. Napadlo mne totiž, že půlka pláště je docela naprd jak žebrákovi, tak Martinovi. Pominu fakt,

Jak je dobré míti Žida aneb O oslavě hnusu

“Ustupte o píďu!”, chtělo se mi v začátcích ostudné kauzy “Medaile pro strýčka”, zvolat. „O jednu píďu,“ naléhal bych. „O jednu píďu!“ Ale laskavý humor z knihy pana Rostena, mimochodem rodilého Žida z Lodže, již dávno nelze použít ani v rámci neohrabané metafory, která měla upřímně míněnou snahu a to “nerozmazávat hovno”. Teď bych nejraděj řval něco jako: “Fakt už s tím

Jaguár a hyeny

Dvaašedesátiletý řidič z neznámých příčin vjel do protisměru a střetl se s protijedoucím vozem… Oznamovací, bohužel docela běžná a tragická věta. Ale když ji trochu poupravíme? Třeba: Dvaašedesátiletý řidič v JAGUÁRU  vjel z neznámých příčin do protisměru a střetl se s protijedoucím Fordem Focus. Hm.. tak v Jaguáru. Už tu máme nejen viníka smrtelné nehody, ale BOHATÉHO viníka smrtelné nehody. Ale poupravme tu větu ještě trošičku…

Miniglosa: O moci neschopných

No a zatímco v naší vlasti probíhá válka tzv. “elit”, které se ostřelují zatím spíš jen na sociálních sítích, skutečnou moc zvolna přebírá, ach, po kolikáté už, zcela jiná sorta… “Jenže jsou to přece jenom neschopní, kteří mají spoustu možností. Ať si ostatní spolky verbují zkušené, nadějné, ambiciózní a sebevědomé. On si ponechá své ukňourané a vzteklé, lidi se žaludky plnými

28. říjen. A víme vůbec, co vlastně slavíme?

Osobně jsem přesvědčen, že zítra většina našinců bude slavit, že mají volno. Placené. Pak ještě bude určitě slavit pan prezident. Nejspíš sám sebe. Určitě bude mít s kým. Asi by bylo naivní myslet si, že místa po těch, kteří se omluvili, zůstanou prázdná. Nezůstanou. 28. říjen je ze zákona státní svátek s názvem Den vzniku samostatného československého státu. Slavíme