Pop-psychologiePsychologie

Dovolená! Bůh pomáhej! #4

Hlavu vypne jedině gilotina

(přepis starého rozhovoru z roku 2010, původní na https://www.vitalia.cz/serialy/dovolena-s-psychologem-radeji-pred-nez-po/ )

Otázka: Můžu si odpočinout, když budu o dovolené natírat okna nebo bourat jádro? Umíme vůbec odpočívat? Nejsme i v čase volna štváni obavou z plýtvání časem nebo frustrováni z nicnedělání?

PH: Vypnout hlavu dokonale umí tak leda tak gilotina, vypnout tělo kyanid. Mysl a tělo nelze vypínat či oddělit bez patologických následků. Tohle zavání kompromisem a každý kompromis zavání více či méně švindlem. Místo kompromisů, místo přemítání, kdy a co vypnout, je lepší učit se vyvažovat.
Živí mě celý rok můj intelekt? Pak vskutku sekání špalků a rýpání v hlíně může pomoci vyvážit jednostrannou zátěž. Ale i při sekání dřeva je hlava aktivní, jen ji zkuste vypnout! A pak pozdravujte chirurga…

Mám však osobně vyzkoušeno, že pokud souvislejší část dovolené strávím zase nějakou prací, pak mi prostě bude chybět obyčejný oddych. Naše země je samý Kutil Tim a je téměř pravidlem, že i když se lidi v práci nepřetrhnou, v rámci dovolené se sedřou jak koně. Tohle pak někde chybí.
Takhle vyčerpaní klienti k nám chodí se závažnými osobními a bohužel i vztahovými a rodinnými problémy. Typická situace je po dostavění domu. Dům stojí, ale všichni jsou vyčerpaní, zadlužení, všechnu dovolenou obětovali stavbě. Teď mají kde žít, ale v tom vyčerpání nemají proč a často už ani s kým.

Otázka: Pomohlo by k naší regeneraci, kdybychom se o dovolené odstřihli od mobilu, internetu, novin?

PH: Podle mě by to pomohlo, i když mě samotného by to mohlo zabít. Workoholik bez e-mailu? Nemožné… Ale vážně, myslím si, že je čas od času třeba podstoupit elektronický půst. Být tak trochu připraveni na situaci, kdy Hospodin, Bill Gates, Google, Zuckerberg nebo ČEZ stlačí červené tlačítko.

Na druhou stranu, třeba dlouhá cesta s dětmi se dá rozhodně lépe přežít, když jim dáte do rukou tablet na uši sluchátka. U moře jim ho zase seberte. A aby to bylo fér, schovejte i ten svůj. Murphyho zákony jsou neúprosné, v práci vás totiž budou nezbytně potřebovat 45 minut po vašem příletu do hotelu. Užijte si někdy pocitu, že můžete být nahraditelní. A pokud jste nenahraditelní, komunikačním embargem svou cenu jen zvýšíte.

Otázka: Co si myslíte o trendu aktivních dovolených nebo dovolených bez civilizačních výdobytků?

Tyto trendy odpovídají zvyšujícímu se počtu lidí, kteří si uvědomují, že kouzlo dovolené je právě v prožitku. A ten vám volný pád z letadla či úprk před býkem na ekofarmě plně poskytne. Já vidím problém v tom, že se tak lidé bohužel utvrzují v tom, že běžný den, běžný život není hodný pozornosti, pokud není naplněn adrenalinovým ukájením.

Připomíná mi to spíš narkomanii než nový životní styl. Ale to je věcí názoru. Pro mne je každý den dovolené s mými dětmi adrenalinem naplněný dosyta, a to může jít jen o cestu vlakem z Olomouce do Prahy. Kdeže nějaký paragliding nebo ekofarma… Stačí Český dráhy.

Strach z létání je v pořádku, člověk nemá křídla

Otázka: A když už jsme zmínili ten adrenalin, tak tu máme dovolenkové létání. Pro jednoho poměrně obvyklý způsob přepravy, pro druhého mimořádný zážitek. Ani častější létání ale některé lidi nezbaví strachu, před kterým hledají úniku nejrůznějšími způsoby – nacpou se uklidňujícími léky nebo si dají několik panáků na kuráž, aby cestu vzduchem vůbec zvládli. Proč se tak bojí?

PH: Protože mají rozum! Létat je prostě pro člověka nepřirozené, přirozené je být nejistý, když nemám nohy na zemi. Lidi se však různí tím, jak s tímto strachem nakládají. Zdravá adaptace na obavy z létání potřebuje souběh rozumné úvahy a zažité zkušenosti.

Rozumná úvaha říká, že pravděpodobnost nehody letadlem je několikanásobně nižší, než pravděpodobnost havárie v autě, zkušenost to doplní zážitkem jistého vzrušení z letu, který jsme nakonec přežili. Což může být nakonec pro jedince obohacující. Má sice strach, ale má jej pod kontrolou.

Jiná věc je problém s klasickou fóbií, tedy s neurotickým strachem, který má často obrannou funkci. Důvod k fóbii je často ukryt v minulosti, mnohdy spíše souvisí se vztahovou rovinou než přímo s obavami z létání. Takový strach může být podpořen obavou o partnera, děti či jiné příbuzné, „kdyby se mi něco stalo“, což bývá výraznější, když má dotyčný v této rovině nějaké akutní či dlouhodobější problémy.

Panická fobie často dokáže přitáhnout pozornost okolí, podobně jako hysterické chování. Právě touha po pozornosti a potřeba dožadovat se péče je právě často ukryta za maskou strachu. Výraznější bývá v případě, že letecká dovolená je právě spíše přání toho druhého. Panický stav, kolaps a odložení letu pak znamená získání moci nad partnerem, zablokování jeho dominance.

Také pobyt v uzavřeném a stísněném prostoru letadla nepřináší ani dobře psychicky nastavenému jedinci žádné extra zážitky, obzvláště v turistických letech. Jak se pak má cítit třeba žena, která má mdloby i ve výtahu, protože se v něm zasekla i s kojencem v kočárku.

A to je konec malého seriálu o dovolené z pohledu psychologa…

Průvodce seriálem<< Dovolená! Bůh pomáhej! #1

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..