Pop-psychologiePsychologieRozhovory

Dovolená! Bůh pomáhej! #1

(přepis starého rozhovoru z roku 2010, původní na https://www.vitalia.cz/serialy/dovolena-s-psychologem-radeji-pred-nez-po/ )

Přežít dovolenou – není to trochu málo?

Otázka: Titulky článků k této problematice se často nesou v duchu „Jak přežít dovolenou“. Přežít – to je snad trochu málo, ne? Neděláme si to tak trochu sami, tím, jak se k dovoleným upínáme? Šetříme na ně, půjčujeme si a pak se jimi chlubíme a „výpravností“ dovolené se poměřujeme s okolím…

PH: Když někdo neumí najít radost či alespoň užitek ve svých běžných dnech, je naivní očekávat, že to bude umět ve dnech mimořádných. Na dovolené jsem přece stejný člověk jako po zbytek roku. Co já, ale též i má žena, mé děti a bohužel i tchyně. Takže když někdo rýpe po celý rok, věčně nespokojen s čímkoliv, těžko bude juchat nad špinavým řeckým záchodem či pachem egyptského tržiště.

Pokud jsme nastaveni na režim přežití, tak frfňáme, šklebíme se, ale přizpůsobíme se. A pokud dovolenou přežijeme, tak nám to alespoň na chvíli může přinést slastný pocit, že jsme zase ten život doběhli. A chlubíme se dokola, co všechno jsme přežili, kolik to stálo a jací to jsme pašáci.

Pokud to máte nastaveno v hlavě, srdci či břiše na PROŽITÍ, nikoliv na přežití, tak se pak nemáte čím vychloubat. Protože vaše prožitky jsou nepřenositelné (i když následky některých prožitků přenositelné jsou!). O prožitcích lze pouze vyprávět, sdílet příběhy, a pokud poutavě vyprávíte, tak vaši posluchači prožívají vaše vyprávění. Je jedno, kolik to stálo, kolik fotek jste vyfotili digitálem a nikdy je nevytiskli.

Právě intenzita prožitku je to, co vám zanechá otisk dovolené ve vaší mysli. A taky proto má mnoho lidí s dovolenou následující problém:

Pohodlné a příjemné poflakování je sice fajn, ale jako prožitek je méně intenzivní než cesta domů, při které čekáte sedm hodin na letišti plném řvoucích dětí, při které v oblasti turbulencí marně vzpomínáte na slova modliteb a na závěr které zjistíte, že máte o kufr míň a o dluh na kartě víc.

Otázka: Co když se tedy vrátím s mizerným pocitem?

PH: Já osobně hodně podporuji klienty, ať si dokážou včas uvědomit, že se jim na dovolené přihodilo něco, co jim leží v žaludku, a že je dobré se tomu věnovat.

I když to někdy bývá nepříjemné, se vztekem a s potoky slz, je dobré tyhle věci otevřít. Když vám něco leží v žaludku a nedělá to dobrotu, tak se toho ještě můžete zbavit. Když se vám to ze žaludku dostane do oběhu, když to máte tak řečeno v krvi či pod kůži, to je pak už těžší terapie.

Hrozí vznik syndromu „hrozné dovolené“, tedy stavu, kdy jsme již dopředu naprogramováni, že jakákoliv dovolená s touhle ženou, tímhle mužem, těmito dětmi či tchyní/babičkou, bude naprosto příšerná. V takovém případě pak podvědomě děláme všechno proto, aby se toto proroctví naplnilo.

Když se dovolená a události na ní proberou včas, mohou emoce rázně či zvolna odplout a můžeme si uvědomit, co danou nespokojenost způsobilo. Většinou jsou to zcela konkrétní věci spojené s jedinečnou situací, nikoliv nějaký osud, smůla či duševní omezenost partnera. Tedy většinou…

Otázka: Muž chce lézt po skalách a spát ve stanu, žena si představuje pohodlný hotel a polehávání na pláži. Nebo naopak. Nemělo by i v případě dovolené jít o „souznění duší“? Neměly by dvojice už vědět, co od sebe očekávat?

PH: Potíž je právě v tom, co zaznělo už v úvodu: Lidé spolu více či méně spokojeně žijí řadu let. Jenomže právě proto často očekávají, že na dovolené to bude jinak. Což by taky mělo, proč by za ni jinak platili, že?

Často zapomínáme, že v rámci tzv. selfmanagementu, tedy jakési péče o řízení sama sebe, máme myslet na tři úrovně. Na vztah k sobě, vztah k partnerovi a případně na vztah k dětem.
Každá tato úroveň je důležitá a je potřeba je vyvažovat. Takže v rámci desetidenní dovolené by si lidé měli udělat takový plán, který by jim umožnil jak být spolu a přímo sdílet společné zážitky, tak mít i prostor pro individuální zážitky, o které se pak podělí s partnerem.

Manželka prostě nemusí zažívat rozkoš při balancování na řetězovém žebříku, ale může zažít satisfakci, když ji takto uspokojený manžel vrátí kus nabyté energie a sebedůvěry. A naopak – muži by měli pochopit, že klid ženy získaný grilováním se na slunci je základem míru, či alespoň příměří v jejich vztahu a že se jim vyplatí do opalující se ženy posměšně nerýpat!

Otázka: Je možné se na dovolenou nějak psychicky připravit? Dá se mozek, psychika naprogramovat na dovolenou, případně na návrat do reality? Dokáže psycholog poradit s touto „prevencí“?

Já mám problém právě s tím programováním. Právě proto selháváme v relativně běžných situacích na dovolené, protože se naprogramujeme v zásadě na něco jiného, než co nás skutečně potká.

Nejsme písíčko s voknama, kde stačí občas ošetřit registry a zase to nějak jede, v horším případě uděláme trojhmat a resetujeme. Čím víc se člověk programuje, tím víc se vystavuje nebezpečí, že selže.

Programování bych nahradil pokorou. Tedy moc nešpekulovat s tím co bude, ale co nejvíce přijímat to, co je. Ať to voní, nebo smrdí. Když jsem utahanej jak burlak, tak to mám respektovat, mám si té únavy vážit a všímat si jí i na dovolené. Člověk by se neměl programovat na to, aby celoroční stres za dva týdny „zmáknul“, ale všímat si, co se s ním děje, když při západu slunce řve do vln. Neprogramovat se jak počítač, ale prostě a jednoduše se učit něco sám o sobě, stejně jako malé dítě.

To je ostatně mé preventivní doporučení pro dovolenou:

Jeďte všude s duší malého dítěte. Ničemu nechtějte moc rozumět, ale všechno ochutnávejte, osahávejte a prožívejte. Ajťáci a analytici s tím budou mít asi problém…

Pokračování příště…

Průvodce seriálem<< Dovolená! Bůh pomáhej! #2Dovolená! Bůh pomáhej! #4 >>

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..