Miniglosa: O moci neschopných

No a zatímco v naší vlasti probíhá válka tzv. “elit”, které se ostřelují zatím spíš jen na sociálních sítích, skutečnou moc zvolna přebírá, ach, po kolikáté už, zcela jiná sorta… “Jenže jsou to přece jenom neschopní, kteří mají spoustu možností. Ať si ostatní spolky verbují zkušené, nadějné, ambiciózní a sebevědomé. On si ponechá své ukňourané a vzteklé, lidi se žaludky plnými

Filmové okénko: Nezpíváme si, Františku… | Všichni dobří rodáci

“Rozhlídni se po polích a poslouchej, jestli si zpívají…” Nezpívají, Františku, doteď nezpívají. A v tom je největší síla tohoto filmového skvostu. Že jeho příběh nekončí, že v něm žijeme dál… A z toho mrazí. A z toho je strašně smutno. Nezpíváme si při práci na polích, nezpíváme si při žádné práci, ztratili jsme radost. Nechali jsme si ji ukrást spolu s tou prací na vlastním,

21. 8. začala zkouška naší hrdosti. Kterou jsme nakonec prožrali…

21. 8. Opět. Zase je “ten srpen”. Měsíc a den, o kterém se v časech mého dětství nesmělo mluvit (70. léta) a v čase mého dospívání byl pro mne znamením revolty (80. léta). Ty díry na fasádách olomouckých domů, na které jsem se tak často ptával svého dědy, ty fakt nebyly od datlů. Ještě dnes na některých jsou patrné, stejně jak prosvítající nápisy

Muž mluvící československy…

A znovu žijeme v zemi, která je ovládaná mužem, mluvícím československy… Pán s podvojným jazykem si kdysi koupil duše národa levným jídlem, Jaroslavem Dietlem, fotbalem v televizi a možností ukojit závist fízlováním. Ne, v těch letech už nebylo třeba se bát o život (až na vzácné výjimky jako byl Wonka). Ani o to, že byste umřeli hlady. Nehrozil koncentrák, vyhlazení rodiny. Pro

Xenofobie – slovo každodenně znásilňované

Evoluční a empiričtí psychologové předpokládají, že zdroj xenofobie je evolučně zakotvený obranný mechanismus, že je tedy přirozená pro každého člověka i jiné živočišné druhy. Je z toho pohledu tedy NORMÁLNÍ. Xenofobie– pojem, který se mele zprava zleva. Já sám jsem v poslední době s tímto termínem spojován. Tak jsem se ponořil do pramenů, k podstatě toho pojmu. A vnímám xenofobii tak, jak

Ekologický antisemitismus? Existuje!

 …studie se týká srovnání holokaustu s utrpením zvířat na jatkách a ve velkochovech. Cílem práce je otázka, do jaké míry koreluje utrpení zvířat s holokaustem a jak je toto srovnání všeobecně vnímáno. Výše uvedený citát je skutečný. Skutečně v dnešních dnech na jedné z našich státních vysokých škol vzniklo takové zadání bakalářské práce… Autorka práce vyslala do světa e-mail, kde se

O šikaně aneb Nebezpečné rady sociálních inženýrů

Já dokážu pochopit, že je pro oslabeného člena skupiny, který je silnějšími potlačován až šikanován, docela přirozené popřít své vlastní rizikové rysy a všechno zlo projektovat do druhých a vytvářet silný mýtus “o těch zlých”… Dokážu tedy takto pochopit i nedávný výrok jistého ministra bez portfeje, který se sám může cítit být obětí šikany třeba v rámci vlády. Nicméně nebudu

Děti s nálepkami

Situace: Chlapec ve 3. třídě nepíše zadaný příklad nebo diktát. Učitelka se ptá: “Františku, proč nepíšeš?” “Já nemusím, já jsem dysgrafik!” Tak takový chlapec je nakažený, nebo zkažený. Je zkažený labelingem, nálepkováním. Někdo, nejspíše rodiče ve spolupráci s námi odborníky, ho naučili, že když má nálepku, tedy diagnosu, tak mu to zakládá nárok na jisté benefity. Třeba

Zašlapávání trávy. Zašlapávání člověka.

Dušan Dvořák již mnoho let let odolává soustředěným útokům justiční a policejní moci (nebo zlovůle nebo zvůle…). Odolává možná není správné slovo. Zkopaný mukl v cele po výslechu možná vypadá, že odolává, ale jen pokud to vidíte ve filmovém hrdinském eposu. Normální člověk trpí. Zašlapáván do bláta trpí. Kdo Dušana Dvořáka zná roky, ten to vidí. Je mi k blití

Babylonská řeč aneb Politicky korektní mrzačení duše

Jako praktický psycholog si trvám na tom, že lidská schopnost komunikace, lidské jazyky a slova vůbec vznikla proto, abychom spolu navzájem mohli tento svět sdílet. Ano, je taky možné, že komunikace vznikla proto, aby se dva domluvili, jak třetího zabít. Nicméně, i toto prostě je způsob, kterým spolu sdílíme svět. Že ho nesdílíme rádi se všemi. I to

Schengenský syndrom – bolavé dopady nezralého přání mít svět bez hranic.

Následující text, v originále publikovaný ve Sborníku mezinárodní konference Križovatky V. (Bratislava 2013) nemá za cíl prezentovat výsledky žádného exaktního výzkumu či propagovat nějaký nový efektní teoretický přístup. Naopak, berte jej, prosím, jako motivační esej, která vznikla na základě empirické zkušenosti autora s ohledem tradiční hodnoty a přístupy, dnes mnohými opouštěné. Mám neskromné přání, že těchto pár slov a možná

28. říjen. A víme vůbec, co vlastně slavíme?

Osobně jsem přesvědčen, že zítra většina našinců bude slavit, že mají volno. Placené. Pak ještě bude určitě slavit pan prezident. Nejspíš sám sebe. Určitě bude mít s kým. Asi by bylo naivní myslet si, že místa po těch, kteří se omluvili, zůstanou prázdná. Nezůstanou. 28. říjen je ze zákona státní svátek s názvem Den vzniku samostatného československého státu. Slavíme