První gay adopce! Slyšte, slyšte!

Noviny jsou plné tklivého příběhu o tom, jak první homosexuálové adoptují dítě. A děje se tím právě to, co mě jako psychologa, který byl svými učiteli i léty praxe veden k etice i k naprostému respektu k intimitě rodiny a hlavně potřeb dítěte, sere! (za to expresivum se neomlouvám) Dítě ještě ani není u těch gayů a už má vytvořený mediální příběh. Už je “slavné”.

Hospodský mají bejt fízlové, tátové a telepati. Podle nekuřáckýho zákona.

( pozn. Text jsem napsal jsem v červnu 2015) Návrh protikuřáckého zákona, který dnes vláda poslala dál, se ukazuje býti vskutku skvělým nástrojem na hubení škodné. Ne, nemylte se ani na chviličku. Tou škodnou nejsou kuřáci. Ale hospodští, barmani. Živnostníci. Paraziti! (pozn. Zákon je schválen…) Jak jednoduché to teď bude! Morálně neunesete, že má hospodský novou

Svět z pohledu intelektuála z okénka kavárny

Kdysi… “Servus Pepi!” “Pěkné dopoledne, pane doktor.” “Dejte mi kávu a noviny… Koukám, není nějak prázdno?” “No je, pane doktor, těžký časy.” “Ani Goldstein s Kohnem tu nejsou? Divné, že?” “No víte, nesmějí sem, pane doktor.” “No jo vlastně… a to měl Goldstein takový pěkný místo u okna…” “Pane doktor, krásný místo, dvacet let tam sedával…” “Hm, Pepi a víte

Anděl Páně 2 – Jak se balí Listy Korintským pro ateisty

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych

17. listopad je hlavně můj svátek! Svátek mého lepšího já.

Co vlastně dnes slavím? Oslavuji ten prožitek vzájemného sdílení, otevřenosti, strachu i naděje, který jsem, díky Bohu, zcela autenticky zažíval v těch časech a ještě měsíce po té. Byli jsme si tak blízko, v tom rozlehlém, odcizeném vesmíru života v normalizaci se objevily červí díry, které ohnuly ten zatuchlý časoprostor, od srdci k srdci to najednou nebylo stovky světelných let, ale jen

Sraly na něj mouchy…

Tak nám, paní Müllerová, chtěj’ obnovit trest za hanobení hlavy státu. Že prej je doba vůči ní krutá a lidi jsou sprostý, říká s plnou vahou všech svých kil jistá Benešová, co připomíná domovní důvěrnici z padesátejch, která se vykrmila z nakeťasovaných potravinových lístků. A jeden od bolševickejch fízlů zase povídal, že jako nejsme dobře vychovaný. Že je třeba nám

Odkaz Sv. Martina aneb O stupidním páchání dobra

Sv. Martin je často prezentován jako symbol milosrdenství. Však to znáte: Zželelo se mu polonahého žebráka v mrazu a mečem svým rozsekl svůj plášť na půl a jednu polovinu mu dal… Od malička mi vrtalo hlavou, jestli to ale náhodou nebyla spíš blbost. Napadlo mne totiž, že půlka pláště je docela naprd jak žebrákovi, tak Martinovi. Pominu fakt,

Jak je dobré míti Žida aneb O oslavě hnusu

“Ustupte o píďu!”, chtělo se mi v začátcích ostudné kauzy “Medaile pro strýčka”, zvolat. „O jednu píďu,“ naléhal bych. „O jednu píďu!“ Ale laskavý humor z knihy pana Rostena, mimochodem rodilého Žida z Lodže, již dávno nelze použít ani v rámci neohrabané metafory, která měla upřímně míněnou snahu a to “nerozmazávat hovno”. Teď bych nejraděj řval něco jako: “Fakt už s tím

Jak jsme urazili jídlo (anotace přednášky)

Anotace přednášky: Jak jsme urazili jídlo aneb Vážné dopady nezdravého vztahu k potravě (Přednáška přednesena na III. psychologickém symposiu pro lékárníky a farmaceutické asistenty 24. 9. 2016 v Hotelu Voroněž v Brně. Symposium pořádala vzdělávací společnost Health Communication, s. r. o.) Pohled a hlavně přístup k jídlu jsme jako společnost i individua výrazně změnili. Tisíciletý význam jídla jak nositele základních kulturních, sociálních a též i psychologických

Úvodní slovo k 3. psychologickému sympoziu pro farmaceuty

Sluší se začít historií. Kdysi v 90. letech jsem vyslechl debatu akademiků o vlivu lepšího vybavení domácností a širší nabídky zboží na hyperaktivitu a agresi u dětí. Tehdy jsem kroutil hlavou nad tím, čím se uznávaní akademici zabývají. Dnes, když potkávám mezi regály supermarketů bezradné rodiče s vřeštícími dětmi, které si i díky mikrovlnce a rychlovarné konvici neosvojily špetku trpělivosti, chápu. Já, v dětství zvyklý,

Jaguár a hyeny

Dvaašedesátiletý řidič z neznámých příčin vjel do protisměru a střetl se s protijedoucím vozem… Oznamovací, bohužel docela běžná a tragická věta. Ale když ji trochu poupravíme? Třeba: Dvaašedesátiletý řidič v JAGUÁRU  vjel z neznámých příčin do protisměru a střetl se s protijedoucím Fordem Focus. Hm.. tak v Jaguáru. Už tu máme nejen viníka smrtelné nehody, ale BOHATÉHO viníka smrtelné nehody. Ale poupravme tu větu ještě trošičku…

Trestat, netrestat?

Blíží se termín mezinárodní konference Križovatky VIII (13. – 14. v Bratislavě), která je prima akcí se skvělou atmosférou. Letos na téma “Měnit? Trestat? Rozvíjet?” Tak pro tuhle příležitost připravujeme se ženou přednášku s workshopem. Zde jako ochutnávka stručná anotace: Název přednášky: Vedeš-li dítě ke světlu, nauč ho napřed chodit tmou! Autoři se ve svém sdělení zamýšlejí nad

Tak trochu jiná kampaň. Lumír Kantor, dobrá duše.

Lumír Kantor je neuvěřitelnej. Zatímco ostatní kandidáti na senátora v rámci kampaně slibují a medují, vypouštějí krásný věty, jak by řekl Michal Prokop “takový ty slova, jako čmeláčci, huňatý a milý, s kapkou medu”, Lumír píše o umírajících miminkách. Píše o věcech, které svírají hrdlo a srdce, které vlévají do očí řeky nepopsatelného smutku a úzkosti. Píše o odvrácené straně rodinného štěstí. To je dost