“Miluj bližního svého, jako sebe sama.” Tohle berte jako doporučení, jako přikázání to nefunguje!

Desatero. Dekalog. Někdy je nazýván zákonem, nebo spíše Zákonem. Někdy Smlouvou. Testamentem či Úmluvou. Obecně jej považujeme (tedy ti z nás, co jsou konzervativní), za hodnotový pilíř židovsko-křesťanské civilizace. Ať si v něm ale čtu shora dolů nebo zespoda nahoru, žádné “Miluj bližního…” tam nevidím. V Desateru to prostě není. Proč? A teď se dopustím zdánlivé blasfemie: “Miluj bližního…” v Desateru

Mrtví a živí. Prezidenti.

Včera bylo výročí úmrtí Václava Havla. 6. výročí. Takový nevýznamný číslo. A tomu odpovídalo netypické mediální ticho. Teda až na provolání většiny prezidentských kandidátů, provolání o tom, jak se hlásí k odkazu VH. Každý svým způsobem. Většinou zmínili nějaké ty hodnoty. Třebas demokracii a tak. Za pár dnů si budeme volit nového (kéž Bůh dá) nebo staronového (Bože chraň) prezidenta.

Kvarteto. Dobře vyladěný film. Co tu chyběl.

Na Kvarteto se dá koukat jako na typický “český film”, takový ten malý film o malých lidech s malými příběhy. Bez velkých vzedmutí a velkýho patosu žijí svý malý životy na malým městě. A tuším, že tak to budou někteří lidé a též i kritici vidět. Inu, porouchané citlivosti a chronické otupělosti neporučíš. Já si film užíval s neskrývaným potěšením. Nechával jsem se

#metoo a obviňování celebrit je dobré krytí pro skutečné zlo

Mám obavu, že to #metoo a podobné hysterie na téma sexuálního obtěžování začínají mít nejen podobu jakési sociální epidemie, ale začínají mít podobu nenávistného honu vyhroceného do podoby až absurdních obětních rituálů. Mohl by mi někdo vysvětlit, jak souvisí obvinění ze sexuálního obtěžování s uměleckým výkonem, který dokáže předvést mnohkrát oceněný Kevin Spacey? Stane se film American

Temná místa našich duší

1) Co jsou to ona temná místa naší duše podle Tebe? Nějake druhy vlastností? Můžeš být případně konkrétní? Co všechno by se tam dalo zahrnout? Temná místa lidských duší jsou pestrá, jak sami lidé. Pro někoho jsou to charakterové rysy, vlastnosti, které nechce vystavovat na světlo, pro jiného to jsou nezvladatelné pohnutky pramenící odkudsi zevnitř, kam

První gay adopce! Slyšte, slyšte!

Noviny jsou plné tklivého příběhu o tom, jak první homosexuálové adoptují dítě. A děje se tím právě to, co mě jako psychologa, který byl svými učiteli i léty praxe veden k etice i k naprostému respektu k intimitě rodiny a hlavně potřeb dítěte, sere! (za to expresivum se neomlouvám) Dítě ještě ani není u těch gayů a už má vytvořený mediální příběh. Už je “slavné”.

O novoročním shonu v Apatyce ČR Olomouc

Moderátorka: Ale rozhodně nebudeme souhlasit s tím, že se říká, že láska a laskavosti je obecně méně ve společnosti. Nebo s tím souhlasíte? Hroch: Já bych souhlasil s tím, že jí mnohem méně vidíme. To neznamená, že není. Souhlasil bych s tím, že o ní málo mluvím, míň komunikujeme, ale to neznamená, že není. Souhlasil bych s tím, že jsme k ní ztratili

Hospodský mají bejt fízlové, tátové a telepati. Podle nekuřáckýho zákona.

( pozn. Text jsem napsal jsem v červnu 2015) Návrh protikuřáckého zákona, který dnes vláda poslala dál, se ukazuje býti vskutku skvělým nástrojem na hubení škodné. Ne, nemylte se ani na chviličku. Tou škodnou nejsou kuřáci. Ale hospodští, barmani. Živnostníci. Paraziti! (pozn. Zákon je schválen…) Jak jednoduché to teď bude! Morálně neunesete, že má hospodský novou

Svět z pohledu intelektuála z okénka kavárny

Kdysi… “Servus Pepi!” “Pěkné dopoledne, pane doktor.” “Dejte mi kávu a noviny… Koukám, není nějak prázdno?” “No je, pane doktor, těžký časy.” “Ani Goldstein s Kohnem tu nejsou? Divné, že?” “No víte, nesmějí sem, pane doktor.” “No jo vlastně… a to měl Goldstein takový pěkný místo u okna…” “Pane doktor, krásný místo, dvacet let tam sedával…” “Hm, Pepi a víte

Anděl Páně 2 – Jak se balí Listy Korintským pro ateisty

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych

17. listopad je hlavně můj svátek! Svátek mého lepšího já.

Co vlastně dnes slavím? Oslavuji ten prožitek vzájemného sdílení, otevřenosti, strachu i naděje, který jsem, díky Bohu, zcela autenticky zažíval v těch časech a ještě měsíce po té. Byli jsme si tak blízko, v tom rozlehlém, odcizeném vesmíru života v normalizaci se objevily červí díry, které ohnuly ten zatuchlý časoprostor, od srdci k srdci to najednou nebylo stovky světelných let, ale jen

Sraly na něj mouchy…

Tak nám, paní Müllerová, chtěj’ obnovit trest za hanobení hlavy státu. Že prej je doba vůči ní krutá a lidi jsou sprostý, říká s plnou vahou všech svých kil jistá Benešová, co připomíná domovní důvěrnici z padesátejch, která se vykrmila z nakeťasovaných potravinových lístků. A jeden od bolševickejch fízlů zase povídal, že jako nejsme dobře vychovaný. Že je třeba nám

Odkaz Sv. Martina aneb O stupidním páchání dobra

Sv. Martin je často prezentován jako symbol milosrdenství. Však to znáte: Zželelo se mu polonahého žebráka v mrazu a mečem svým rozsekl svůj plášť na půl a jednu polovinu mu dal… Od malička mi vrtalo hlavou, jestli to ale náhodou nebyla spíš blbost. Napadlo mne totiž, že půlka pláště je docela naprd jak žebrákovi, tak Martinovi. Pominu fakt,