INDICAN / Frozen – LÁSKA NĚKDY PŘICHÁZÍ Z MRAZIVÝCH TEMNOT

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Hudební okénko

FROZEN… DARKNESS……DANCE …BREATH …HEART Temno a mráz na jedné straně, tanec, dech a rytmus srdce na straně druhé…… a přesně tohle to není!Nejsou dvě protikladné strany, není strana „přivrácená“ a ta „odvrácená“.To se jen duše/srdce/mysli lidí přivrací, odvrací, převrací. Od života, od Země, od světa, jaký JE, od sebe…Je jen jedna strana, jeden svět, jeden (…)

FILM HAVEL – SILNÉ DRAMA O BOJI S ULEPENOSTÍ

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Film & TV & Video, Pop-psychologie, Společnost

I ten, kdo film sledoval soustředěně a naplno, na něj koukal svýma očima. Prožíval jej svými pocity a přemýšlel o něm svým mozkem. Plným sebe.Byl by fajn to přijmout. A právě tím, podle mě, se nám podaří ten film chápat. Ve smyslu chápání jako dovednosti něco držet, udržet a s něčím manipulovat. Jo, myslím si, (…)

Hudební okénko: David Koller – My se vám ozveme

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Hudební okénko, Společnost

Tohle není videoklip. Tohle je dokuklip. Dokumentární drama. Podvratně zabalené do formátu videoklipu. Tahle věc má sílu. Sílu reality. Naší retroreality. Znovu nám vládne muž mluvící československy. A znovu máme roubík, který nazýváme rouškou. Znovu máme strach. A strach udává tempo i formát doby. Strach udává. David Koller suchou deklamací vystihuje jádro návratu normalizace: Udáváme (…)

PIECE OF MIND – JE NAVŽDY V KOUSKU MÉ MYSLI…

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Hudební okénko, O Hrochovi

Bylo mi -náct v husákovských osmdesátkách, znal jsem prd…A tohle byla jedna z prvních metalových originálek, snad možná první, kterou kdysi přines brácha Pavel Hypo Hroch domů, k výrazné nevoli našeho táty, milovníka klasiky.Od prvního poslechu jsem si jejich riffy, to jejich „krumpáčování“, jak jsme s bráchou pojmenovali typickou melodiku doprovodných kytar, zamiloval. Dostal mě ten kontrast (…)

PÍSEŇ MOŘE: BEZ BOLESTI JSME JEN KÁMEN

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Děti, Film & TV & Video

Amrán na Mara, půvabný gaelský název filmu Píseň moře, dává tomu dílu pevný rám. Jaké známe ze starých obrazů. Poctivý rám dělá s pokorou velkou práci. Zostřuje naši pozornost na obraz samotný. Vyjímá jej z plochého okolí a vtiskuje nám jej do naší mysli. A někdy i duše. Dobrý rám je jak pevný břeh, který (…)

Králíček Jojo. Jojo, budete se smát. Než přijdou ty rozvázaný tkaničky…

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Děti, Film & TV & Video, Rodina, Společnost

Jojo, budete se smát. Je tam plno skvělých fórů.Fóry z holokaustu ale můžou dělat jen Židé. Fóry z druhý světový můžou dělat jen ti, co jí trpěli.To jsou taková přikázání, která sice hlídají jistou pietu, etiku i memento té hrozné doby. Jenže zase pak mají často za výsledek mravoučnou nudu, nebo cosi, co pochopí jen (…)

La Belle Époque. Film, se kterým si užijete svý „krásný časy“

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Film & TV & Video

La Belle Époque. Každý ji měl. Tu svou „krásnou dobu“. Ty svý „krásný časy“. Měla je i francouzská kinematografie. Měli ji spolu s ní i diváci na celém světě, kteří se v oblacích cigaretového dýmu zamilovávali do krásných, přitom silných a nezkrotných femmes fatales. Kteří obdivovali charismatické, povětšinou nosaté a v obličeji poněkud nesouměrné, leč (…)

Seriálové okénko: McMafia aneb Mafie v období mileniálů

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Film & TV & Video

„Já nejsem gangster, já jsem bankéř.“ BBC One přišla se zajímavou variací na Kmotra. Seriál McMafia jsem skutečně vnímal jak specifický remake slavné ságy, kdybychom jí posunuli do 3. tisíciletí. Kdybychom zaměnili Michaela Corleoneho, který se vrátil z války, za současného typického představitele „vyšších mileniálů“. Kdybychom zaměnili rodinu původních italských utečenců v USA za rodinu (…)

Filmové okénko: Deštivý den v New Yorku – filmová terapie

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Film & TV & Video

Terapie! Woody Allen je starý poctivec. Jdu na Woodyho a prostě dostanu Woodyho. Dostanu Woodyho s jeho neskrývanou láskou k filmu, neskrývanou láskou k Mannhatanu a samozřejmě s neskrývanou láskou ke stehnům mladých dívek. Ostatně, co jiného od #metoo obviněného sexuálního predátora očekávat. Woody roky chodil na psychoterapie a je jen férové, že já, psycholog, mohu na (…)

Honey. Vzkříšení revue a kabaretu, ze kterého mrazí, i když zní sálem smích.

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Divadlo

Kdo jde na Honey, zmaten názvem i oficiálním, dle mého záměrně manipulujícím podtitulem „Romantický příběh podle skutečných událostí“, jako do divadla na „divadlo“, na klasický romantický tyjátr plný patosu a okázalého herectví, ten ať raděj řádně zváží, co činí. I když milci Thálie jsou od dejvických zvyklí na leccos, tohle je fakt někde jinde. Příběh (…)

Strach! Opět ovládl ČT. A to je dobře…

Zveřejněno Napište komentář.V rubrice Artové okénko, Film & TV & Video

Strach! Strach je pro mne dne jeden z důvodů, proč nebudu odsuzovat Českou televizi jako takovou, jako celek. Strach? Proč jako strach? Ale ne! Ne strach, ale Strach, Jirka. Protože když ČT dokáže dát prostor pro takovou invenci, neotřelost a přitom vysoce profesionální filmařinu, kterou dává Jiří Strach do „svého“, už třetího, Labyrintu, tak je prostě dobře, že (…)