Anděl Páně 2 – Jak se balí Listy Korintským pro ateisty

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“ (1Kor 13, 1–8)

Tohle byl ten hlavní příběh Anděla Páně 2. Ten příběh, který mnohým recenzentům chyběl. A to je mi líto. Je mi jich líto. Že jim to nebylo dopřáno.
Na druhé straně je fér přiznat si, že “Pravda a Láska” jsou pojmy v našem politickém i kulturním kontextu notně zprzněné, mnohdy svými “rodiči”.
Je pak lehké nastavit vnímání pouze na vtip, křesťanskou sebeironii a hlavně na dokonalost “buddy movie” linie. Matla se Zmetkem pekelným dávali hlášky srovnatelné s tou nejlepší klasikou české filmové školy, katolické “švejkování” bylo prosyceno tolerancí a připomnělo mi jak dávnou tradici židovských vtipů, tak nepřekonatelnou knihu Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti. Ve dnešním světě ohroženém všemožnými fanatiky bez humoru tenhle přístup vnímám jako ozdravující.
Mimochodem, potěšilo mne propojení novozákonního příběhu o nedokonalosti vyvážitelné pokáním a láskou se starozákonní tradicí (např. přechod přes řeku).
Nicméně souhlasím s kritiky, kteří ve filmu viděli příliš mnoho z “klasického” klišé českých filmových pohádek, včetně patosu, tklivé hudby a alespoň cameo roliček VIP.
Ano, bylo to tam. Klišé a stereotypy jsou totiž do jisté míry nezbytnou součástí všech rituálů. Většina z nás má přeci na Vánoce obligátní stromek, peče zhruba to stejné cukroví co loni a přes všechna předsevzetí to s ním dopadne na Silvestra tak podobně jako jiné roky.
Anděl Páně 2 si přece na nic víc nehraje. Je přiznanou vánoční (ehm, Mikulášskou) pohádkou, je příběhem, který prostě musí končit nadějí.
Je to pohádka, jejíž základní motiv, stejně jako Listy Korintským, máme všichni kdesi v sobě mít, kdesi v sobě cítit.
A za to dík, pane režisére.