Petr HROCH
prostý burlak psychologie
Mohl bych tu napsat, že pracuji jako psycholog od roku 1995. Ale tohle nenapíšu. Já nepracuji „jako psycholog“.
Jsem psycholog.
Mohl bych tu napsat, že pracuji jako psycholog od roku 1995. Ale tohle nenapíšu. Já nepracuji „jako psycholog“.
Jsem psycholog.
…to nechám na jindy.
Nebo jinak, kdo má zájem vidět svět hrošíma očima, tož navštivte web hrosikuze.eu, kde je má pop-psychologická revue.
Kdysi se mě ptali:
„Hele, Hrochu, jakej je rozdíl, mezi psychologem a psychiatrem?“.
Já na to:
„Psychiatr je lékař. Musí přísahat, že bude pomáhat lidem. Psycholog nemusí tak lhát…“
Vtip…
A taky proto o sobě netvrdím, že jsem psychoterapeut.
Terapie je totiž léčba.
Léčit je třeba nemoci. Ale život sám o sobě přeci není nemoc.
Život se má žít, ne léčit!
A tak to mám…
„Consultare“, pojem, který vnímali Řimané nejen jako „radit se“, ale jako „společně se radit“.
A to způsobem vedení rozhovoru, přesněji dialogu. V něm jde o rozpravu skrze (dias) slova, též smysly, či princip (logos).
Vždy jde o setkání, někdy o střetnutí. Což není občas (často?) příjemné.
Má to však, i přes ty střety, blízko k pojmu „consulere“, což znamenalo „diskutovat o tom, co je nejlepší“. Nebo nejzdravější.
Nebo nejužitečnější.
A tak to mám…
„Lector“ byl kdysi ten, kdo druhým předčítal, neb uměl číst. Ti druzí ne.
Umět číst znělo „legere“, ale to slovo mělo mnohý význam. Třeba sbírat, shromaždovat a též vybírat. To všechno lze totiž najít v indoevropském kořenu „leg-„.
Lektor je ten, kdo umí „číst“, nebo „vyčíst“, „vysbírat“ ze zdroje, knihy či samotné reality, to podstatné, a sdílí to s ostatními.
V tom je mým vzorem mistr Eckhard, i když ho to málem stálo krk, protože četl a sděloval po svém.
A tak to mám…